Rozpolcení - Recenze

>

V posledních několika letech se se sbírkami hororových povídek roztrhl pytel. Knihy jako České temno, Jihočeský horor nebo žhavá novinka Bizarropolis jsou pravým důkazem, že antologie rozmanitých a kvalitně napsaných děsuplných příběhů, ať už od mistrů současného světového hororu nebo talentovaných tvůrců z našich luhů a hájů, mají na knižním trhu své právoplatné místo a rozhodně by neměly zůstat opomenuty. Antologie totiž dávají čtenářům perfektní možnost poznat neokoukané talenty, představit povídky od světoznámých spisovatelů, jež se výrazně vymykají jejich zaběhnutému stylu, a blíže představit konkrétní žánry. Už kvůli tomu by jim měl dát člověk šanci. Jedné z nich, Rozpolcení, se podíváme detailně na zoubek.      

 

Rozpolcení je dílo dvou autorů: Honzy Vojtíška, matadora současného českého hororu, který je znám díky různým povídkovým sbírkám (Sešívance, Sto hororů ve sto slovech, Z druhé strany aj.) a románu Kazatel, a Ondry Kocába, nadějného spisovatele, jenž ve svých povídkách nešetří originalitou. Dvojice se vytasila s kolekcí 21 různorodých příběhů. Jsou kvalitní? Mají co nabídnout? A stojí podle mě za váš čas? 

 

Čekání 

Honza Vojtíšek započal sbírku povídkou “Čekání”. Její místo na začátku sbírky má své opodstatnění. Oceňuji propojení s jinou povídkou ve sbírce a lehce pochválit mohu využití netradičních lokací. Příběh mi však přišel zoufale nudný, nezajímavý a ničím oslňující. Celkovému dojmu nepomohl ani naprosto nesympatický ich-formový vypravěč, jehož občasné rádoby vtipné průpovídky mi při čtení drásaly nervy. Úvod se zkrátka nepovedl. Škoda.  

 

Stodola 

Solidní nadprůměr, jenž plně dokazuje, že je možné napsat svižnou přímočarou povídku s jednoduše vykonstruovaným dějem, z níž vám po dočtení bude běhat mráz po zádech. Hlavní hrdinové sice nejsou charakterově propracovaní (nalijme si sklenice čistého vína, jde o pubescentní hochy, takže psychologickou hloubku u nich moc očekávat nelze), ale svou roli v ději plní dokonale a jejich společné konverzace vám občas mohou - podobně jako mně - vykouzlit úsměv na tváři. A závěr? Ten se povedl na jedničku. “Stodola” rozhodně není žádný převrat, ale věřím, že čtenáři, kteří hledají napínavé příběhy s mladými postavami v ústřední roli, si přijdou na své. 

 

Maso Wickhamu 

Historický příběh zasazený do let, kdy naplno řádil legendární hrdina a zbojník Robin Hood, zní - zcela nepochybně - jako vskutku zajímavý nápad skýtající nespočet možností. Provedení bohužel značně pokulhává a nemohu se zbavit dojmu, že z původního materiálu se dalo vytěžit daleko více. Pro mě osobně jde o promarněný potenciál a naprosto nevyužitou šanci. 

 

Na okraji propasti 

Další skvělý zářez! Ondra Kocáb dokázal, že hravé experimenty mu perfektně sednou. Slendermansky laděná povídka čtenáři hned od první stránky navodí krásnou mrazivou atmosféru a vtáhne jej přímo do víru dění. Využití dvou odlišných dějových linií a několika vypravěčských stylů příběhu prospělo a budování hutné atmosféry zafungovalo na jedničku. Výborný kousek, který vás rozhodně nezklame. 

 

Bezpečí domova

Sice kratičká, ale o to údernější povídka, která naplno dokazuje, že si Vojtíšek umí perfektně poradit i s kratším rozsahem. Skvěle odvyprávěný a pěkně vypointovaný příběh, který člověka donutí zapojit mozek (byť je otázkou, jestli čtenáři všechno správně docvakne - já osobně si třeba nejsem doteď jist). V jednoduchosti je prostě síla a úspornější, méně popisný styl, který je pro Honzu dosti atypický, podtrhuje celkové vyznění příběhu. Osobně považuji “Bezpečí domova” za jeden z nejsilnějších momentů sbírky. 

 

Žrádlo  

Povídka, jejíž myšlenka mě zaujala daleko více než její provedení. “Žrádlo” je sice čtivé, ale po jeho konzumaci mi zůstala podivná pachuť v ústech. Příběh ve mně nic nezanechal a nijak mě nezasáhl. Jen jsem jím proplul, nic víc. Objektivně jde o slušný průměr, který neurazí, ale ani nijak zvlášť nenadchne. Subjektivně musím konstatovat, že nešlo o můj šálek kávy.           

 

Přání smrti 

Docela příjemný počin pracující se vskutku zajímavou myšlenkou. Příjemný, solidně  napsaný příběh - nic víc, nic míň.  

 

Naše nejlepší mozky

Šílená povídka - naštěstí v dobrém smyslu slova. Hravá, osobitá a správně béčková. Podle mého názoru jde o příjemný nadprůměr (podobně jako v případě “Stodoly”), který opět vsází na svižný, ryze svébytný styl psaní a na neotřelou zápletku, jež dovede čtenáře vtáhnout. Za mě spokojenost.      

 

Autobusák 

Mrazivý příběh s výjimečnou atmosférou, která by se dala krájet, a precizními popisy. Bohužel doplácí na závěr, jenž mohl být daleko lepší. Navzdory tomu jde o vysoce nadprůměrný počin, z nějž vám bude běhat mráz po zádech. Až se k “Rozpolcení” někdy v budoucnu vrátím, “Autobusáka” si stoprocentně přečtu ještě jednou.   

 

Studna

Pro někoho může být “Studna” přehnaně abstraktní. Připouštím, že neurčité popisy, postavené především na čtenářově fantazii, rozhodně nemusí sednout všem a ne každý je plně docení. Já osobně si však při čtení přišel na své. Netradiční, řekl bych až lyrická povídka, jejíž obsah je natolik výjimečný, že nad ním po dočtení budete ještě dlouho přemýšlet.        

 

Tep 

“Tep” ve mně vyvolal podobně hrůzné emoce jako “Autobusák” (myšleno v dobrém). Mám však pocit, že díky závěrečnému momentu a vykreslení dvou ústředních postav (nebudu se k nim blíže vyjadřovat - nechte se překvapit) mě dokázal “Tep” zasáhnout mnohem více. 

 

Biohazard

Pohodový průměr - příjemný, svižný a čtivý, kdovíjak oslnivý ovšem nikoliv. Zatímco ke “Studně” nebo “Našim nejlepším mozkům” se budu rád vracet, bez “Biohazardu” se asi obejdu. 

 

Rozkročení

Povídka, která ve mně absolutně nic nezanechala. Nic extra.   

 

Chlapec, který miloval včely

Specifický, výborně vykonstruovaný sci-fi příběh s neotřelou zápletkou, až překvapivě silnými momenty v prostřední části vyprávění a pěknými nápady, jež jsou v ději bravurně využity. Nemohu se ovšem zbavit dojmu, že delší rozsah a krapet lepší zakončení by “Chlapci, který miloval včely” určitě prospěl. Obecně jde o vysoce nadprůměrný text, jenž má čtenáře čím ohromit. V duchu si ovšem říkám, jestli by povídka více nevynikla v nějaké sci-fi antologii. Na druhou stranu i v “Rozpolcení” má své právoplatné místo. Přece jenom jde o jedinečnou žánrovou odbočku s pěkně zakomponovanými hororovými prvky.  

 

Muž, který miloval knihy 

Pokud by “Muž, který miloval knihy” vyšel v kterékoliv jiné antologii jako drobný úchylný vtípek, měl bych pro něj aspoň trochu pochopení. Dokonce i ve svazku plném sexuálně laděných textů by měl své místo a dal by se se s přimhouřenýma očima akceptovat. Ale mezi děsivými povídkami podle mě nemá co dělat. Pomineme-li fakt, že příběh ani náznakem nepřipomíná hororový žánr, dějová linie (dá-li se tak vůbec nazvat) je plytká, hloupoučká, nudná, nezáživná a bez nápadu. K finálnímu “zvratu” se raději ani nebudu vyjadřovat - nikdy v životě se mi nestalo, že bych pointu dokázal odhadnout pouze na základě názvu nějakého díla. (Věřte mi. Pokud umíte trošičku zapojit mozek a dáte si dvě a dvě dohromady, rozuzlení, zčásti humorné, zčásti nechutné, vás vůbec nepřekvapí.) Ano, při čtení jsem se sice zasmál, ale nestačilo to. “Muž, který miloval knihy” je - kulantně řečeno - hnůj, z nějž se vám sice neudělá šoufl, výskat radostí z něj ovšem taky nebudete. Na jedno přečtení bohatě stačí. 

 

Manžel opět dorazil v pořádku z práce 

Absolutní granát! “Manžel opět dorazil v pořádku z práce” je jedna z dalších povídek kratšího rozsahu. Signifikantní experimentování s formou v celé své kráse, umocněné solidním vypravěčským stylem a chytře promyšleným závěrem. Naprosto geniální. Co víc dodat? Mistrovský kus práce.       

 

Ze stínu času 

Mdlé a zbytečně rozvleklé. Oceňuji pár skvěle napsaných momentů a práci s některými postavami, ale jinak žádná sláva. 

 

Tabu

Přiznám se, že od “Tabu” jsem původně nic neočekával. Nakonec jde o jedno z největších překvapení. Krátká, přesto perfektně atmosférická a úderná povídka, která mě dost zasáhla, v což jsem ani nedoufal, vzhledem ke zvolenému tématu.  

 

Milující se pár  

Studna 2.0 v podání Honzy Vojtíška. A proč ne? Pokus dopadl na výbornou. “Studna” je sice malinko lepší, “Milující se pár” ovšem o moc nezaostává. Považuji jej za zdařilý experiment, jenž ocení především lyrické duše.         

 

Ježíšek 

Nemastné neslané. Mdlé, rozvleklé a takové nijaké. V “Rozpolcení” byly daleko lepší kousky. Ale intimní pasáže a velice osobitý styl vypravování, příznačný pro kocábovské povídky, musím ocenit.   

 

Ďábel

Zatímco úvodní “Čekání” považuji za jednu z nejslabších povídek, které se v “Rozpolcení” objevily, závěrečného “Ďábla” si nemohu vynachválit. Zcela oprávněně jej řadím ke kvalitativní špičce celé antologie. Propojení s “Čekáním” jsem nadmíru ocenil a postupné směřování ke konečnému rozuzlení se povedlo. Jde zkrátka o příběh, v němž všechno - stylem psaní počínaje a závěrem konče - krásně zapadlo do sebe. Tomu se říká kvalitní tečka na závěr.    

 

Největším kladem knihy “Rozpolcení” je pestrost a rozmanitost námětů. Každý příběh je unikátní, osobitý a výjimečný, díky čemuž má člověk během čtení stále co objevovat. Na konci každé povídky si navíc můžete přečíst informace o vzniku jednotlivých příběhů (co vedlo autory k sepsaní, v jakém roce byla povídka dokončena, kde nabrali inspiraci apod.). Pochválit rovněž musím výrazné experimentování, jež bylo patrné především v textech Ondry Kocába, který dokázal, že zkoušení různých tvůrčích cest a práce s celou škálou diametrálně odlišných nápadů mu jde na jedničku. Dokonce bych se odvážil tvrdit, že kdyby “Rozpolcení” byla pouze autorská sbírka Ondry Kocába, fungovala by sama o sobě perfektně (nejen co do kvality, ale také do originality a obsahu jednotlivých povídek). Neberte mě špatně, Honza Vojtíšek rozhodně nezaostává, mám však pocit, že v “Rozpolcení” má neuvěřitelné kvalitativní výkyvy. 

 

Asi největší slabinou, neberu-li v potaz kvalitativní nevyrovnanost (skvělé povídky střídají špatné, ryze podprůměrné), je absence redakce. Pro někoho to asi může být výhoda, protože se aspoň dočká netradičních povídek, jež by za normálních okolností jen tak nevyšly. Na druhou stranu si však myslím, že kniha je plná mdlých, strašně nevýrazných kusů, které by šlo vypustit, potažmo předělat od základů. Během čtení jsem také bohužel narazil na různé gramatické chyby.  

 

“Rozpolcení” je zvláštní, pestrá a dosti neobvyklá kolekce hororových povídek, ve které si každý najde své favority. O výbornou antologii v žádném případě nejde. Přesto si myslím, že člověku, který touží po ochutnávce různorodých děsivých povídek, může udělat radost. Jen nesmí očekávat zázraky.