Riaru onigokko
Japonsko, 2015, 85 minut
Režie: Sion Sono
Scénář: Sion Sono podle příběhu Yusukeho Yamady
Hrají:
Reina Triendl (Mitsuko)
Mariko Shinoda (Keiko)
Erina Mano (Izumi)
Yuki Sakurai (Aki)
Japonci mě prostě baví. Oni dokážou přijít s takovými filmy – a pokud ne rovnou celými filmy, tak alespoň scénami – jež vás dovedou skutečně uzemnit, ohromit, zhnusit nebo prostě jakýmkoli jiným způsobem dostat. A to platí rozhodně i pro film „Riaru onigokko“, u kterého už po několika prvních sekundách máte nepříjemný pocit, že se musí stát něco zlého. A také se to stane.
Mohlo by se zdát, že film „Riaru onigokko“ je především exhibicí násilí, ale to je prostě japonský styl. Ono i to násilí má nějakou podstatu a je možné jím něco říct. Netvrdím, že film „Riaru onigokko“ je vyloženě společenskou sondou, hlubokou analýzou, ale opravdu zde můžete najít prvky společenské kritiky, které ale následně vedou až do téměř metafyzického finále, což už mi nesedělo.
Hned úvod filmu „Riaru onigokko“ je scéna, která vás dokáže naprosto odrovnat. Samozřejmě, pro někoho to bude scéna, kterou možná budou považovat za relativně obyčejnou, ale to bude asi opravdu jen malá skupina, která viděla hodně. Myslím, že jsem hodně viděl a stejně mě úvodní scéna dokázala dostat. Tohle je prostě nářez, který je navíc vizuálně skvěle zvládnutý.
A to je jen začátek. Pak následují další scény, které jsou hodně násilné a které jen přiživují bizarní dojem, který budete z filmu mít. A ono to je důležité, protože celý film má taková zvláštní vedení děje. Hlavní hrdinka se vrhá od jednoho masakru k dalšímu, kdy ona za nic na první pohled nemůže, v podstatě je jen míčem, který líto od stěny ke stěně. A po ní zůstává pořádně krvavá spoušť. Aniž by ona cokoli způsobila.
Film „Riaru onigokko“ není pro každého, je to film, který je určen fanouškům asijské tvorby, jimž přines dobrý zážitek. Ale myslím, že je to zážitek i pro někoho, kdo japonské filmy moc nemusí. Není to jen o tom násilí, ale je to celkově o tom, co si hrdinka prožije a jaké scény musí podstoupit. V tomhle je to intenzivní, skutečně velmi intenzivní a dovede to diváka přimět přemýšlet o trochu hlubším smyslu dění.
Hodnocení: 70 %
