Return to Sleepaway Camp
USA, 2008, 86 minut
Režie: Robert Hiltzik
Scénář: Robert Hiltzik
Hrají:
Michael Gibney (Alan)
Vincent Pastore (Frank)
Paul DeAngelo (Ronnie)
Erin Broderick (Karen)
Pátá část táborové série nás přesouvá z tábora Arawak do jiného tábora jménem Manabe. Zde sledujeme vzpurnou, drzou a zábavychtivou mládež, kterou zde evidentně na léto odložili rodiče, aby si od ní odpočinuli a na níž je svou autoritou krátké i vedení tábora. Děj odvíjí příběh mohutného a evidentně mírně „momentálně“ zaostalého Alana, který se stává terčem častých pokořujících vtípků okolních spolutáborníků a spolutábornic a občas i zaměstnanců tábora. Jenže ani Alan není svatý. Je to nepříjemný, protivný a drzý fracek, který si své pokořování okamžitě vybíjí na slabších. Člověk, s nímž by kdokoliv „normální“ nevydržel ani dvě vteřiny. Člověk, který si o veškeré příkoří, které je mu činěno, vyloženě sám říká. Jeho nejoblíbenější větou je: „Smrdí ti prdel“, nejradši tráví svůj čas se svými kamarádkami žábami, šíleně miluje krásku Karen a je ve věčném konfliktu se všemi včetně táborových vedoucích. Postupem času začne osazenstvo tábora umírat, zpočátku to vypadá, že na nešťastné náhody, s počtem obětí je však stále více jasné, že bez ohledu na to, zda to jsou zaměstnanci tábora nebo jeho návštěvníci, ty lidi někdo zabíjí. Mstí se tak Alan všem svým protivníkům? Nebo se vrátila Angela z předešlých dílů, jak je o tom přesvědčen jeden z táborových vedoucích a spolumajitel Manabe, o níž však její bratranec tvrdí, že je stále zavřená v blázinci? Vyřeší to protikuřácky laděný šerif?
Film natočil režisér jedničky, vrátil se i jeden z herců, směšně vypadající nabouchaný manekýn a spolumajitel tábora věřící v návrat Angely, který jako by z oka vypadl členu Monty Python Flying Cirkus Ericu Idleovi a opravdu se občas chová tak, jako by ho Idle hrál v jednom ze skečů téhle komediální skupiny.
Hned na úvod se neostýchám říci, že „Return to Sleepaway Camp“ je blbost a kravina. Je to ovšem jedna z nejzábavnějších blbostí, co jsem viděl. Dějově takřka o nic nejde. Skládá se to v podstatě ze dvou částí – té humorné, kdy omladina buzeruje Alana a ubližuje mu a ten si to pak vybíjí na slabších, a té slasherové, kdy někdo v kápi různými způsoby likviduje jak osazenstvo, tak vedení tábora. A tyto dvě roviny příběhu se různě střídají. O nic víc nejde, nic víc nečekejte. I to však stačí na dobrou podívanou.
Ta komediální rovina je docela zábavná. Alan je tak nepříjemný a drzý fracek, kterého bych v reálu umlátil čímkoliv, co by bylo po ruce během dvou vteřin, až je zábavný a jeho postava je zcela určitě tou nejlepší a charakterově nejsilnější z celého filmu. Alanovu nejčastější hlášku si postupem času až zamilujete. Michael Gibney v rámci možností role podává tak skvělý výkon, že jsem se místy neubránil pocitům, že musí být stejný protivný debil i v reálu.
A zbývající mordy jsou zcela poplatné slasher žánru. Dochází k nim v podstatě nahodile, musí se jim však přiznat určitá originálnost a preciznost. Minimálně u dvou vražd jsem se do prožitku obětí dokázal vcítit natolik, že jsem se až otřepal odporem. Často dokážou navodit tu správnou atmosféru (silonové lanko, automobil a tělesný orgán jednoho z vedoucích), a to i navzdory tomu, že minimálně u jedné z nich se musíte smát nad blbostí jedné z obětí (špičatý kolík a díra v podlaze), která si o svou smrt svým pohrdáním zcela zřetelného a logického nebezpečí doslova říká, a když se tak opravdu stalo, s radostí jsem konstatoval: „Dobře ti tak, blbečku!“.
Hodně potěšujícím dojmem byla atmosféra osmdesátých let, která z filmu doslova čiší v každé vteřině. Film klidně mohl vzniknout o nějakých dvacet let dříve a nijak by to na něm nebylo poznat. Jinak jde svým způsobem o průměrnou letní hororovou komedii, takové brutálními vraždami okořeněné „Prcičky“ (i když o sex v tomhle filmu vůbec nejde). O průměrnou však jen zdánlivě, do nadprůměrných výšin ji u mě vyhnaly dvě věci.
1) Neskutečně jsem se u filmu bavil, je zde několik opravdu veselých scén a postav (již zmiňovaní Alan a spolumajitel tábora, opravdu divný šerif, dva vyhulenci a nebo silná černoška).
2) Vraždy jsou na takhle průměrný slasher opravdu vymakané, promyšlené a dobře natočené. Každá z nich je jiná a jde vidět, že si s nimi tvůrci opravdu pohráli a přemýšleli nad nimi. Není to takové to: „Je třeba odpravit tuhle postavu, nůž jsme už ale použili, tak co takhle zkusit krumpáč?“ Tady jsem měl dojem, že to mohlo být asi tak, že nejdříve byl způsob smrti a až pak k tomu byla napsána scéna a přiřazena postava.
Měl-li bych film popsat dvěma slovy, zněly by: příjemná oddechovka. Není třeba skládat dohromady různé náznaky děje. Není třeba znát předešlé díly. V podstatě je i jedno, kdo nakonec ty lidi vraždí. Stačí si jen užívat humor a vychutnávat jednotlivé mordy. Na víc podle mě film ani neaspiroval a to, co si vytknul, splnil takřka dokonale. Na nějaký povznášející kulturní zážitek to určitě není, ale pokud se chcete oddechově pobavit a občas zatrnout při mrazivých mordech, směle do toho. Občas se vyskytne film, který je, budeme-li o něm přemýšlet trochu hlouběji, v podstatě blbý, ale přesto nám koukat na něj přináší uspokojení a po jeho shlédnutí si řekneme: „Ona je to vlastně strašná blbost, ale klidně se na to podívám znovu.“ A „Return to Sleepaway Camp“ patří právě k takovýmto filmům.
Na závěr důležité upozornění, nenechte si ujít třešničku na dortu, k níž dojde až po závěrečných titulcích, abyste nedopadli jako já u prvního „Děsného bijáku“, kdy jsem nejlepší scénu celého filmu, k níž dojde po závěrečných titulcích objevil až po nějakých čtyřech letech.
