Běží lesem, zhluboka dýchá, nemůže skoro popadnout dech, ale stále běží dál a dál hlouběji do lesa. Za sebou slyší těžké kroky, které se rychle přibližují. Marianna se otáčí, vidí urostlého a velice rozrušeného muže, který se na ni chce vrhnout a ublížit jí.“Ne, ne“! křičí a klopýtá stále dál. Náhle upadne a muž se nad ní sklání, chytá ji pod krkem a tiskne. Marianna chroptí a sípe.Už pomalu ztrácí vědomí, když najednou procitne. Probouzí se v posteli celá zpocená a vyděšená. „Co se to se mnou stalo“?, ptá se sama sebe. Pomalu se rozhlíží po pokoji a nyní ji dochází, že to byl zase ten hrozný sen, který ji budí ze spánku již několik nocí po sobě.Vstane, snaží se uklidnit, jde se osprchovat, musí se přece dát do pořádku, dnes má v kanceláři velmi důležitou schůzku. V koupelně se cítí nejistě, stále nakukuje za závěs.
Vezme si na sebe ten nový bleděmodrý kostým od Versace, pod něj bílou blůzku, na krk náhrdelník z perliček. Do kabelky vloží mobil, naposledy koukne do itineráře. Ano, vše souhlasí, den má nabitý schůzkami s klienty.Klíče od auta má na polici v předsíni, sáhne po nich, pohledem zkontroluje byt a zamkne. Jde k výtahu. Stiskne tlačítko a čeká, až výtah přijede.Je v posledním patře.Za chvíli se na chodbě objeví soused Henry a společně nastoupí do výtahu. „Dobré ráno! Kam tak brzy?“, ptá se.“Jako obvykle, do práce.“ odpoví Marianna. „Tak přeji hezký den“, na to Henry. „I vám“. Popřeje Henrymu.Henry je podivín, ale je milý.
V garáži vsedne do svého BMW, nastartuje a pomalu vyjíždí na ulici.Sakra, zase dopravní kolaps,zrovna dnes, když se to nejméně hodí. Zařadí se do levého pruhu a čeká, až se dá kolona do pohybu. Konečně se rozjíždí. Ujede přes pět křižovatek, zahne opět doleva a náhle si všimne ve zpětném zrcátku, že stříbrné AUDI jede stále za ní již delší dobu. Třeba to je jenom náhoda, říká si, mám už ten stihomam všude. AUDI odbočuje a odjíždí.
Do kanceláře přichází přesně v 8,30 hodin. Sekretářku požádá o kávu a podklady k jednání. Janet přináší Latté, čerstvé koblihy a šanon.Ta farmaceutická společnost Illy, se kterou má dnes schůzku jí dělá starosti. Propaguje léky, které nejsou schváleny lékárenskou komorou a Mariannu stále tlačí do podepsání smlouvy.
Ještě jednou přelétne očima spis a přemýšlí. Náhle ji vyruší zvonění mobilu. Podívá se na displej, na které je „neznámé číslo“.Telefon vyzvání, Marianna zvažuje, zda hovor přijmout či nikoliv. Mobil přestal zvonit, ale vzápětí přišla SMS s textem „Podepiš“, nic víc.Marianna znervozní. Odkud má ten anonym mé číslo?
„Šéfová, pánové James O´Connor a Michael Bradley právě přišli“, přetrhne tok myšlenek Marianně Janet.
Ještě než Janet uvedla hosty do kanceláře, připevnila Marianna diktafon páskou pod desku konferenčního stolku z mahagonového dřeva.
„Dobrý den, pánové, prosím, pojďte dál a posaďte se. Mohu vám nabídnout něco k pití?“ pozdravila se s nimi. „Ne, díky, nezdržíme se dlouho“, odpověděl s úsměvem Bradley. Janet se vzdálila a tiše za sebou zavřela dveře.
„Jak jistě víte“, začal O´Connor, „ naše produkty Erdoxin a Ascertin přijdou brzy na trh, ale zatím nebyly schváleny lékárenskou komorou, je potřeba je včas legalizovat. Víme, že máte na určitých místech kontakty. Stačilo by, abyste se přimluvila“. „Ale léky mají mnoho vedlejších nežádoucích účinků“, nato Marianna.
„Ty se dají minimalizovat“,ozval se Bradley. „Máte styky, využijte je, nebudete na tom škodná“, vyndal z aktovky obálku a podal ji Marianně. Ta si ji však nevzala. „A pokud nebudu souhlasit a nepodepíšu vaši smlouvu?“ zeptala se. „Potom by mohly nastat jisté nepříjemnosti.“ „Chcete mi vyhrožovat“? zamračila se Marianna .“Říkejte si tomu jak chcete, já pouze konstatuji okolnosti“, usmál se O´Connor. „Máte 24 hodin na rozmyšlenou. Ozveme se“. S tím se muži s Mariannou rozloučili.Obálka zůstala ležet na stolku.Marianna ji vzala a podívala se do ní. Bylo v ní dvě stě tisíc dolarů a ještě něco malého. Co to je? Marianna se lekla. Našla nábojnici ráže 9 mm.Vezme obálku, dá ji do kabelky a vyběhne ze své kanceláře. Ještě stačí zavolat na Janet, aby zrušila všechny dnešní naplánované schůzky.Seběhne po schodišti ven z budovy na ulici. Rozhlíží se kolem sebe, ale O´Connera ani Bradleyho nevidí. Na ulici jsou davy lidí, je nemožné je zahlédnout. Musí se uklidnit, jde se projít do Central parku. Má pocit, že všichni kolemjdoucí ji pozorují. V restauraci na rohu 6.Avenue muž sedící u okna odloží noviny, vstane a vyjde ven.
Marianna uvažuje:“mám vážný problém, domů se teď vrátit nemůžu. Kam jen půjdu?“. Chvíli přemýšlí a pak ji napadne zavolat své přítelkyni Kate, na ni je spolehnutí, vždycky jí pomohla, když bylo potřeba.
Zajde k nejbližší telefonní budce a vytáčí Katino číslo. Telefon vyzvání. Kate se ozve. Marianna jí ve stručnosti vysvětlí svoji situaci a Kate souhlasí. Muž z restaurace projde kolem a zmizí.
Kamarádka Kate pozve Mariannu domů, aby u ní přespala, když je v nebezpečí. Marianna, bohužel, ale neví, že je Kate ve spojení s firmou Illy. Večer si spolu povídají a popíjejí koňak. Marianna vysvětluje Kate svojí tíživou situaci, že se za těchto podmínek nemůže vrátit domů. To Kate samozřejmě chápe.Přibližně o půlnoci si jde Marianna lehnout, je unavená a chce se jí spát. Kate jí popřeje klidnou noc a když Marianna odejde do ložnice, vezme do ruky mobil.
Marianna nemůže usnout, hlava se jí točí, zvedá se jí žaludek a má rozostřené vidění. Vstane a jde za Kate, aby ji odvezla do nemocnice, že je jí velmi špatně.Kate naloží Mariannu na přední sedadlo Mercedesu a vyjedou. Cestou Marianna opakovaně ztrácí vědomí. Na urgentním příjmu nemocnice Sv. Bartoloměje ihned Mariannu přijímají do své péče lékaři.Kate stojí opodál a hovoří s nějakým mužem v bílém plášti, který souhlasně pokyvuje hlavou a hledí na Mariannu. Té je muž povědomý, ale nějak si nemůže vzpomenout, odkud ho zná. Náhle si mužovu tvář vybavuje. To je ten muž ze snu! Marianna se pokouší vykřiknout, ale nejde jí to.Její puls slábne, dech se zpomaluje, upadá do komatu. Doktoři nasazují dýchací přístroje, zavádějí kanylu do žíly, přikládají defibrilátor. Mariannino srdce se zastavilo. Lékaři zahajují okamžitou resuscitaci. Trvá jim dlouhé minuty než přivedou Mariannu zpět k životu.Do infuze vpouštějí nějaké medikamenty. Muž a Kate zatím společně odešli.
Marianna leží na lůžku na oddělení ARO.Leží klidně, oči má zavřené, přístroje u její postele problikávají. Vypadá to, že je vše v pořádku a že již nenastanou žádné komplikace.Ale Marianna náhle rychle otevře oči, posadí se a začne si vytrhávat kanylu z ruky a odpojuje se od přístrojů.Na oddělení nastane poplach. Přístroje kvílí, lékaři vběhnou do Mariannina pokoje, ale ona tam není. Kde je? Marianna běží chodbou, chce hned pryč z nemocnice, ale má halucinace a zdá se jí, že ji chtějí všichni zabít.Doktoři kontaktují ochranku, aby hlídala východy a pomohla jim uprchlou pacientku najít.Marianna vběhne na toaletu, rozbije zrcadlo nad umyvadlem a vysypanými střepy si pořeže zápěstí.Leží na podlaze a usíná. V tu chvíli se ve dveřích objeví muž v bílém plášti. Na někoho volá, aby přivezli vozík. Mariannu bere do náruče a nakládá ji na právě přijíždějící lehátko.Rychle vyjíždějí z místnosti a uhánějí s nehybnou Mariannou do přízemní garáže, kde čeká sanitka.Sanitka opouští nemocnici a míří do neznáma. Po hodině jízdy vjíždí do areálu Psychiatrické kliniky v St. Agnes.
Janet zatím nemešká a prohledává Marianninu kancelář. Něco hledá, neví sice, co konkrétního by to mělo být, ale hledá. Již od rána se jí Marianna nezdála být „ve své kůži“. Janet Mariannu zdá již dlouho a pozná, když má její šéfka potíže.Mobil jí nebere, začíná mít o ní vážné obavy. Kam jen šla? Přihodilo se něco nečekaného na schůzce? Zřejmě ano, Marianna vyběhla z kanceláře velmi rozčilená skoro ihned po odchodu hostů.
V nemocnici zatím stále pokračuje pátrání po zmizelé pacientce. Členové ochranky probíhají všechny pokoje, vyšetřovací i operační sály, sesterny, pokoje lékařů a sklady. Kde jen ta holka může být?
Na konci chodby se nachází koupelna a WC. Strážný vtrhne do místnosti a ztuhne. Na podlaze je kaluž krve, na stěně visí rozbité zrcadlo, na dlaždicích se povalují zakrvácené střepy a všude je velké množství krvavých šlápot.Umyvadlo je také umazané od krve.
„Pojďte sem, rychle, druhé patro na konci chodby vlevo,záchody“, křičí člen ostrahy do vysílačky.
Všichni se řítí do druhého patra. Co se to tady stalo?rozhlížejí se kolem.
Psychiatrická klinika se nachází přibližně 60 km od Bostonu. Leží u velkého jezera obklopeného hustými lesy.Je to stará, šedá, ponurá budova typického vzhledu sanatoria se zamřížovanými okny. Jsou do něj umisťováni především velmi nebezpeční pacienti.
Po příjezdu na kliniku se Marianny „ujímají“ dva statní zřízenci.Ruce a nohy jí přikurtují k přivezenému lůžku a vezou ji ztemnělou chodbou, ve které mihotavě poblikávají zářivky.
Marianna se probírá a jako v mlze nad sebou vidí sklánějící se tvář, která k ní promlouvá. Marianna nerozpozná, zda je to muž či žena, dotyčný má hlas zastřený jakoby hovořil z velké dálky.Marianna opět usíná.
„Tak ji tady máme. Můžeme na ní testovat ty vedlejší účinky, kterých se tak bála“, chechtají se primář se svým zástupcem.
Janet prohledala již celou kancelář, když její zrak padl na konferenční stolek. Shýbla se a na spodu stolku uviděla malou krabičku. Natáhla k ní ruku a odlepila od spodní plochy. Vstala a podívala se, co to vlastně vytáhla. V ruce držela diktafon.Pustila si záznam a s úděsem pochopila. Přešla do sekretariátu a vytočila číslo policie.
„Podíváme se na záběry z bezpečnostních kamer“, rozhodl velitel ostrahy. Záběry běží na monitoru. „Teď to zastav a přibliž mi tu postavu v plášti“! Velitel vykřikne:“No jasně, to je Freeman!“ „Kdo je Freeman“? ptá se ho David sedící u počítače. „To je nájemný vrah, kterého hledají už dlouho“, odpoví šéf. „Zavolám hned Georgovi“.
Marianně aplikují do infuze další dávku Erdoxinu a Ascertinu. Po chvíli působení látka zabírá. Marianna má silné bolesti hlavy, oči se jí obracejí v sloup, křeče jí stahují svaly, chce se jí zvracet. Co se to se mnou děje?, myslí si. Primář se přijde podívat, jak se jeho svěřenkyni vede a posměšně se ušklíbne. „Ono se to spraví, to bude v pořádku“, řekne a odchází.Aplikace se provádějí po dvou hodinách.
Na policii se ozývají dva na sobě nezávislé telefonáty. Avšak týkající se jedné věci. Marianna zmizela a nájemný vrah s tím má zřejmě něco společného. Janet se o Mariannu obává. Policisté ji uklidňují, že vyhlásí celostátní pátrání a že Mariannu najdou.
Vyšetřování začíná.
„Proberte se, tak se přece proberte“! poplácává jemně Mariannu po tváři něčí ruka. Marianna otevírá oči a vidí nad sebou drobný obličej mladé dívky. Dívka se jmenuje Miriam a je zde ošetřovatelkou. Rychle odepíná Marianně kurty na rukou a na nohách a pomáhá jí vstát. „Držte se mě kolem krku a pomalu vstaňte. Jste silná žena, to, co jste prožila by nikdo jiný nevydržel. Jdeme“, rozkazuje. „Kdo jste? Kam mě vedete?, ptá se omámená Marianna. „Pomůžu vám utéct, vím, proč jste tady“, odpovídá Miriam.
Obě dívky zaklíněné do sebe se vlečou chodbou. Miriam hledá klíče. Ano, už je má. Dovleče Mariannu k zadním dveřím kliniky a potichu otevírá. Marianna se potácí a padá. „Vstaňte, tak vstaňte, musíte pryč, Strká Mariannu ze dveří.“Bežte k lesu a pak pořád dál, neotáčejte se a běžte!“ Marianna je venku. Nohy se jí podlamují, hlava se točí, ani neví, jak se dostala ven, ale v duchu děkuje své zachránkyni a plazí se k lesu.
George svolává naléhavou poradu. „Ztratila se mladá žena, jmenuje se Marianna Jonesová, manažerka společnosti Artex Company. Její sekretářka ji postrádá od včerejšího dopoledne. Našla diktafon s nahrávkou o vyhrožování v její kanceláři. Marianna se zřejmě cítila v ohrožení a chtěla mít pojistku.Jonesová je v ohrožení života. Podle záznamu z bezpečnostních kamer nemocnice, kam byla přivezena jistou Kate Morganovou, tu už taky prověřujeme, Jonesovou odvezl Freeman. Nemusím vám, pánové, říkat s kým máme tu čest?“ „Dejte se do práce, čas běží a máme ho zatraceně málo“!
Za patnáct minut ví George, kde se Marianna nachází a jak se tam dostala. Mobilizuje své jednotky a vyjíždí. Majáky začínají kvílet.
Marianna běží a běží lesem stále dál. Zakopává, padá a zase vstává.Jak jsem asi daleko? Jsem už v bezpečí?
Georgie se svou skupinou uhánějí po silnici E 34, výpadovkou k St. Agens.
V sanatoriu po útěku Marianny nastává chaos. „Jak je možné, že utekla?Byla ve stavu, že se nemohla ani hnout?!“, vzteká se primář a nařizuje prohledání okolí Freemanovi a jeho partě. Miriam zrovna telefonuje.
Marianna je na pokraji svých sil. Utíká a náhle za sebou uslyší těžké kroky, které se velmi rychle přibližují. Kdo to je? Kroky jsou stále blíž a blíž, už cítí na krku něčí dech a náhle prudký úder do hlavy.Omdlévá.
Část Georgovy skupiny vniká do kliniky, kde dělají zátah na personál a zatýkají všechny mimo Miriam.
Primáře, ředitele sanatoria, jeho náměstky, právě ošetřující lékaře a sestry odvádějí do připravených antonů. Miriam vysvětluje kapitánovi, kde mají Mariannu hledat. Ihned se vydávají po stopě.
Freeman se shýbá nad Mariannou, když v tom okamžiku je slyšet výstřel a Freeman cítí silnou bolest v prsou. Klesá na Mariannu. Ta se probere a vidí muže ze snu, jak na ní leží.Nemá sílu ani vykřiknout.
„Už se nemusíte ničeho bát, jste v bezpečí, víme všechno. Promluvíme si později“, usmívá se George na Mariannu a předává ji do péče záchranářů.Marianna se třese strachy, za těch 24 hodin toho tolik zažila.
Záchranáři balí Mariannu do deky, dávají ji napít a najíst a také nějaké uklidňující léky.Pak ji odvážejí k ošetření do nemocnice, kam za ní přijde George se svým společníkem.
Koroner zatím konstatuje Freemanovu smrt. Tělo je odvezeno na soudní pitvu.
„Slečno Jonesová, díky vám byl odkryt a usvědčen gang, který byl napojen na mezinárodní síť s nelegálními léčivy. Do toho byl zapleten také drogový gang působící i mimo Spojené státy. Kate do toho byla také namočená. To jste asi ani netušila, že? Jste korunním svědkem. A mimochodem, někoho vám vedu. Myslím, že si máte co říct“. Do pokoje vešla Miriam. Přistoupila k posteli a podala Marianně ruku. Ta ji vděčně stiskla. „Moc vám děkuji, nevím, jak se vám odvděčím. Zachránila jste mi život.Nebýt vás, tak tu už nejsem. Opravdu moc děkuji.“ Zašeptala Marianna. „To je v pořádku, zachraňovat je náplní mé práce“, usmívá se Miriam, „necháme vás odpočívat.
George vyšel s Miriam z pokoje a společně přistoupili k automatu na kávu. „Je to statečná holka. Mohla by se nám hodit“. Miriam souhlasně přikývla a napila se. Pak se vydali k autu a odjeli na policejní stanici sepsat hlášení a předat jej státnímu návladnímu.
Marianna svědčila u soudu, ve svém proslovu poděkovala také Janet, která byla také pozvána ke slyšení.Poděkovala Georgovi, ještě jednou Miriam a celému policejnímu týmu za pomoc.
Padly doživotní tresty, ale drogový kartel se dál roztahuje jako chapadla chobotnice….
Marianna dostává pracovní nabídku, která se neodmítá…
