Red White & Blue
USA, 2010, 104 minut
Režie: Simon Rumley
Scénář: Simon Rumley
Hrají:
Amanda Fuller (Erica)
Marc Senter (Franki)
Jon Michael Davis (Ed)
Noah Taylor (Nate)
Život na americkém – chudším – předměstí není žádná sranda. On Texas není příliš úžasným místem pro život. Hlavně blízko mexických hranic je prostě horko, málo práce, spousta podivných existencí a názory pravicové, sem tam silně extrémistické. Ale lidé zde žijí, žijí zde jako každý jiní jinde na světě. Jejich životy nejsou lehké, ale čí ano? A právě na tomhle místě nacházíme Ericu, která také nemá na růžích ustláno. Po nocích si užívá sex, pokaždé s někým jiným. Nezdá se, že by jí to naplňovalo, ale prostě pokračuje, protlouká se. Problém nastane ve chvíli, kdy zjistí, že nemá ani na poměrně levný nájem.
Nejprve se jí ujme Nate, soused, ke kterému nemá moc důvěru, ale sežene jí práci a jako jeden z mála lidí je na ní hodný. Když se jí konečně daří, vracíme se k postavě, kterou jsme viděli na začátku – k Frankimu, na první pohled nepříliš důvěryhodnému mladíkovi, který se však svědomitě stará o svou nemocnou matku. Zdá se, že matka se zlepšuje, ale Franki má problém. Zjistili mu HIV. A jak to tak vypadá, v posledních šesti měsících měl sex jenom jednou. A hádejte s kým? No jo, s Ericou. Erica je totiž nemocná, a ví to hodně dlouho. Je tak trochu šílená, což v tomhle smyslu znamená hodně nezodpovědná.
Dva první odstavce, které jste si právě přečetli, to je jednodušší převyprávění téměř hodiny filmu. No jo, od „Red White & Blue“ nečekejte nějakou divokou jízdu hned od začátku. Vůbec ne. Rozjezd je neskutečně pomalý. Takže jestli nemáte rádi filmy, kde se na první pohled nic neděje, ta hodina vás může silně odradit. Ale jestli vydržíte, pochopíte, proč je Simon Rumley jedním z nejspecifičtějších autorských tvůrců v současném hororu.
Simon Rumley má jedinečný styl. Kamera filmu je příhodná – blízké, detailní záběry, ořezané, které neodkrývají všechno, prostřihávání v čase, kdy se mění časová posloupnost, i když je jasné, jak mají scény na sebe navazovat. Rumley tím dosahuje určitého atmosférického znepokojení, které vás bude pronásledovat až do chvíle, než uvidíte první krev. Pak pochopíte, kam až je ochotný zajít. A že zajde docela daleko. Skvěle si hraje i s hudbou a zvukovými efekty. Někdy nastolí úplné ticho, někdy nechá postavy jen promlouvat bez hudebního pozadí, jindy soundtrack naprosto přehluší všechno – i když postavy hýbou ústy, jejich rozpravu nemůžeme slyšet.
I když se první polovina filmu zdá prázdnou, vůbec tomu tak není. Jsou zde skvěle představeny charaktery všech osob a jejich motivace, které nakonec vedou k masakru. A bodnutí malého dítěte, aby umíralo pomalu, to je jen začátek. Druhá polovina filmu – menší polovina – není ničím jiným, než pomstou zhrzeného muže, který si alespoň na malou chvíli myslel, že může mít obyčejný život, že může mít trochu toho štěstí, které jinak hledal jen těžko. Ale jedna chyba mu vezme všechno. A jeho exploitační hra s sebou strhne všechny zúčastněné a také diváka. Velmi znepokojivé, velmi dobře natočené i zahrané. Mám rád trochu jiné horory. A tenhle je rozhodně „trochu jiný“.
Hodnocení: 70%
