Rabid
Rabid
Kanada, 1977, 91 minut
Režie: David Cronenberg
Scénář: David Cronenberg
Hrají:
Marilyn Chambers (Rose)
Frank Moore (Hart Read)
Joe Silver (Murray Cypher)
Howard Ryshpan (Dr. Dan Keloid)
Kariéra Kanaďana Davida Cronenberga začala v zemi, kde měl mnohem větší možnost vytvořit autorské projekty podle svých představ. Kanada je v tomto směru mnohem otevřenější, ve Spojených státech amerických by si musel projít šílenou mašinérií produkčních společností, které by jeho nápady a jeho styl nejspíš zabily. Nechci říkat, že se to neděje v poslední době, ale je možné, že Cronenberg není ovlivňován pouze vlastním vývojem, ale i zájmy studií. Nebo je film Cosmopolis opravdu jenom tak špatný?
Mutace lidského těla, to je látka, která Cronenberga v jeho začátcích velmi dlouho fascinovala. V současné době se lidské mutace změnily pouze na mutace psychiky a Cronenberg už nás nenechá nahlížet na podobné nechutnosti, jako kdysi. Trochu to zamrzí, ale na druhou stranu, filmy jako „Dějiny násilí“ nebo Nebezpečná metoda nejsou filmy špatné, naopak ukazují, že od mutace těla je snadné přesunout se k mutaci duše, jež může být, ač vizuálně nezměněná, ještě odpornější než mutace těla.
„Rabid“ by se dalo přeložit jako „Vzteklý“, v angličtině rabid dog je vzteklý pes, tedy pes, který má vzteklinu. Film rozhodně není nějakým příjemným dramatem, ale skutečně filmem o násilí, které vyplývá z toho, že se jedna osoba nakazila „infekcí“, která mění její chování. David Cronenberg měl vždycky blízko ke sci-fi, což se projevilo v mnoha jeho filmech (namátkou „Moucha“, Videodrome, eXistenZ, ale i většina dalších). Tato látka se objevila i ve filmu „Rabid“.
Mladá žena s mužem mají nehodu. Muž umírá, ale dívka přežije. Medicína pokročila dostatečně daleko, aby jí mohla být transplantována kůže, což má ale neblahé následky. Rose začíná mutovat. Mutace se projevuje v jejím podpaží, kde se vytvoří jakýsi nový otvor, který může připomínat vagínu. Jeho smyslem ale není přijímání čehokoli falického, ale naopak vysunování bodce, kterým je možné nákazu šířit dál. Žena se tak v tomto smyslu stává mužem, což je opakem snímku Videodrome, kde naopak muž je tím, kdo přijímá do svého nitra něco nového, v jeho případě je to videokazeta, ale poselství obou filmů je podobné. Změna rolí nepřináší nic dobrého. Žena, pokud se v určitém smyslu stává mužem, prochází násilnickou fází. Žena není, stejně jako muž, na takovou změnu připravena, svou frustraci šíří na ostatní, především pak na muže, kteří jsou představováni jako ti, kdo jsou za její stav zodpovědní.
V Cronenbergově tvorbě je psychologie přítomna již od jeho počátků, nejedná se pouze o jednoduché bezduché horory, ale silné filmy, které se vyznačují naprosto skvělou trikovou stránkou. Jakékoli lidské mutace vypadají u Cronenberga skutečně reálně, což jen umocňuje jejich bizarnost a stejně tak i hnus, který divák cítí. Zajímavostí je, že Cronenberg, i když by tomu jeho filmy naznačovaly, nikdy psychologii nestudoval na univerzitě, překvapivě má titul z literatury. Nic to nemění na tom, že jeho filmy jsou skutečně velmi silné a z každého si budete odnášet dojmy, které nelze vždy označit za pozitivní. Nikoli ale proto, že by se jednalo o špatné filmy, ale proto, že nutí k zamyšlení nad našimi temnějšími stránkami. „Rabid“ není výjimkou.
Hodnocení: 70%
