Przeraźliwe łoże
Polsko, 1967, 27 minut
Režie: Witold Lesiewicz
Scénář: Witold Lesiewicz
Hrají:
Wiesław Gołas (Tom)
Maria Ciesielska (Jane)
Aleksandra Karzyńska (Liza)
Leon Pietraszkiewicz (inspektor)
Mladý muž Tom, který přijel na dovolenou do města, se stane svědkem vylovení mrtvoly z řeky. Vše, včetně strohého dopisu na rozloučenou, ukazuje na sebevraždu, policejní inspektor má však jisté pochybnosti. Večer Tom navštíví místní kasino, které vlastní dvě sestry, starší Liza a mladší Jane. Jane Tomovi ihned padne do oka a zdá se, že ani ona by se nenechala dlouho přemlouvat. Tom má štěstí a vyhraje slušnou sumu peněz. Liza mu nabídne soukromou hru, i v ní má Tom štěstí, navzdory cinknutým kartám. Jane Tomovi nabídne, aby v kasinu přespal. S vidinou její společnosti Tom souhlasí. Brzy však objeví skutečný důvod, proč sestry chtěly, aby u nich přespal…
„Przeraźliwe łoże“ je příjemným, hororem lehounce ochuceným televizním thrillerem, natočeným podle povídky Williama Collinse. Vypráví o dvou sestrách, které se neutěšenou finanční situaci svého podniku rozhodnou řešit zabíjením svých zákazníků, k čemuž používají důmyslně zhotovený stroj.
V rámci televizní tvorby jde o hodně slušně natočený příběh, který staví hlavně na hereckých výkonech a atmosféru podporující hudbě. Tu má na starost varšavská Orkiestra Teatru Wielkiego a rozhodně patří k tomu nejlepšímu, co může film nabídnout. Dodává mu lehce mrazivou atmosféru. Prakticky celý příběh se odehrává v interiérech, lehce navozujích atmosféru a ducha Cormanových gotických hororů. Přičiňuje se o to hlavně dekorace pokoje v kasinu, který je Tomovi nabídnut k noclehu, včetně obrovské starožitné postele s baldachýnem.
Herecké výkony pokrývají takřka celou škálu kvality. S Pietraszkiewiczovým inspektorem se trochu pobavíte, těch pár vteřin, které dostal, využil k preciznímu vybarvení inspektorova charakteru. Ciesielské mladší sestra Jane už je trochu horší. Možná to je dané charakterem samotné postavy, která na mě vůbec nepůsobila příjemně, ale Jane je nejnepříjemnější postavou celého příběhu (a v souvislosti s jejím místem v něm je třeba dodat paradoxně), a to z části i po herecké stránce. Tom na to Jane možná skočil, mně byla podezřelá již od prvních krůčků, kterými vstoupila před kameru. Jane prostě v sobě má něco na první pohled odpuzujícího. To její starší sestra Liza, ve skvělém podání Aleksandry Karzyńské, je jiná liga – jednak samotným charakterem, tyhle pěkně ostré svině mám poměrně rád, jednak Karzyńské podáním (o vzhledu nemluvě). Což vytváří, jak z ohledu charakteru postav, tak jejich hereckého podání, zajímavý paradox. Jane je milá, družná, poddajná a působí jako něžná slabá osůbka, která potřebuje vaši ochranu. Liza je od pohledu rázná, strohá, ostrá, ví, co chce a jde za tím nejkratší, přesto však dobře a ze všech stran promyšlenou cestou, nutí vás držet si od ní odstup. A přesto je to Jane a ne Liza, která vzbuzuje rozvážný a obezřetný přístup. Je to Jane, která vám na první pohled nesedí a z níž takřka křičí, že něco není v pořádku, a ne Liza. Je otázkou, zda to bylo záměrem a součástí samotného příběhu, nebo to vyplynulo až z hereckého podání obou hereček. Čímž se mírnou oklikou dostáváme k hlavnímu hrdinovi Tomovi v podání Wiesława Gołase.
Tom na první pohled působí jako mladý bezstarostný muž věčně nad věcí, který si s ničím nedělá starosti. A to je možná jeho chybou. Do spárů dvou sester spadl hlavně kvůli tomu. Zřejmě se rád vrhá do víru událostí, miluje dobrodružství a spíše rychleji jedná, než přemýšlí. Tedy ne, že by to byl nějaký zbrklý blbeček, který nepřemýšlí, to zase ne, je hlavně zvědavý na to, co z dané situace vyplyne. Zřejmě i proto, že si je sám vědom toho, že se ho drží až neuvěřitelné štěstí. Že v kasinu vyhraje docela velkou sumu peněz se ho týká spíše z toho adrenalinového pohledu než finančního a mamonářského. Ty peníze pro něj nehrají moc velkou roli. I proto snad Jane nedalo moc velkou práci udržet ho v kasinu přes noc. Gołas Toma zvládá lehce a s přehledem, problémem je, že možná až moc. Jeho ležérnost a jakási bezstarostnost, a to i tváří v tvář nebezpečí, nepůsobí zrovna uvěřitelným dojmem. Na jednu stranu vám bude příjemným společníkem a průvodcem celého příběhu, na druhou stranu si budete říkat, proč je tak hloupý a proč alespoň trochu nemyslí? Tom se opravdu po hlavě vrhá do temných hlubin a je nepoučitelný – kdybyste se po něm ohnali sekerou a minuli, klidně se k vám vzápětí otočí zády. Má totiž ono neuvěřitelné štěstí a zdá se, že na něj jaksi podvědomě spoléhá.
Film spadá do neformální série „Opowieści niesamowite“. Spolu s dalšími dvěma krátkometrážními filmy „Zbrodnia lorda Artuea Saville'a“ (1967) a „Duch z Canterville“ (1967) byl později spojen do celovečerního povídkového filmu „Świat Grózy“ (1968).
Televizní tvorba již jasně dává najevo, že ji nelze moc srovnávat s klasickou kinematografií. Má jiný způsob práce, jiné prostředky, jiné způsoby. „Przeraźliwe łoże“ je v rámci svého druhu obstojný film. I když ne nějak extra originální, přesto zajímavě podaný a odehraný nápad, slušné herecké výkony, trocha toho napětí a tísnivé atmosféry, výborná hudba, i na jakousi upozaděnou stopu humoru narazíme (např. tzv. turecké dostihy). Již od prvních minut film nijak neskrývá, že se od něj nedá očekávat více, než nám nakonec Lesiewiczowo zpracování poskytne. Ale i tak je to slušná, lehce nadprůměrná práce.
