Průrva
The Rift
USA/Španělsko, 1990, 79 minut
Režie: Juan Piquer Simón
Scénář: David Coleman
Hrají:
Jack Scalia (Wick Hayes)
Deborah Adair (Nina)
R. Kee Ermey (kapitán Phillips)
Ray Wise (Robbins)
V mořských hlubinách se ztratí ponorka Siren I. K jejímu nalezení je vyslána ponorka Siren II a na její palubu povolán konstruktér prvotní verze těchto ponorek Wick Hayes. Celému výsadku velí hodně ostrý kapitán Phillips. Signál černé skříňky Siren I je navede až do nitra podivné průrvy, kde narazí na několik nečekaných věcí. Např. na podivné rostlinstvo, které by v těchto podmínkách nemělo vůbec růst. Nebo ještě podivnější monstrum, které zabije jednoho z posídky a zaútočí na celou ponorku. Když pak hluboko v hlubinách posádka narazí na zbytky podivné laboratoře, začne jim svítat.
„Průrva“ ještě pořád jede na doznívající vlně podmořských sci-fi hororů z devětaosmdesátého roku (Cameronova „Propast“, „Hlubinná hvězda šest“, Leviathan) s lehkou příměsí vetřelcovské atmosféry. Bezesporu jde o levnější záležitost, která by se dnes nedostala snad ani do kina. Ponorka vypadá jako skládací plastový model. Herci toho nemají moc k předvedení, i když R. Kee Ermey svého kapitána, působícího jako nekompromisní drsňák lpící na subordinaci a kázni, vystřihl tak přirozeně, až vám bude vlastně sympatický. Jack Scalia je takový ten klasický klaďas, hezounek, který nezaujme ani nezprudí. Ostatní jsou pak spíše jen do počtu na porážku, byť se Ray Wise snaží seč může.
Přesto všechno má film pořád co nabídnout. Minimálně zmutovaná monstra nevypadají vůbec špatně. Působí velmi sympaticky. Nechybí zuby, chapadla, ukousnuté končetiny, stříkající krev a letmý závan několika ojedinělých nechuťáren. Byť čitelné, napětí nejednou vystoupá do příjemných výšin a ani příběh (ač je, samozřejmě, přitažený za řasy) a dialogy postav nejsou zase až tak blbé, jak by se očekávalo.
Ze dna a kalu hororové béčkovosti film vytahuje zkušený španělský hororový režisér Juan Piquer Simón. Ten sice prakticky nikdy neopustil béčkové hřiště, ale má na svém kontě hned několik zajímavých hororů s v jistých kruzích znějícími názvy (Escalofrío, „Pieces“ nebo ikoničtí „Slimáci“). Simón moc dobře věděl co a pro koho dělá. A i když jeho filmy netrhaly žebříčky návštěvností a tržeb, poskytovaly ucházející atmosféru. Stejně jako „Průrva“.
Jde totiž o film, při jehož sledování vám zase bude dvanáct let (jste-li přibližně staří jako já), právě jste se vrátili z videopůjčovny a zasunuli do videorekordéru černou videokazetu se sympatickým obalem a tajemným názvem „Průrva“. Brambůrky, kofola a levný béčkový podmořský sci-fi horor plný mutantů, blikajících počítačových monitorů a kontrolek, krve a podmořské hantýrky. Víc prostě nepotřebujete, ani nahá ňadra, ani upištěné roztleskávačky. Na to je ještě čas. A přesně tohle „Průrva“ umí předat i dneska.
