Prokletí Salemu

Stephen King - Salem's Lot

Originální vydání: 1975, Doubleday

První české vydání: 1994, Laser, Plzeň

Druhé české vydání: 2006, Beta-Dobrovský, Praha

Překlad obou vydání: Linda Bartošková

   Dle obálky prvního amerického vydání této knihy je patrné, že už se King mohl pyšnit oním marketingovým trikem, který tak skvěle funguje až do současnosti. Stojí tam Prokletí Salemu: Stephen King – nový román od autora Carrie. Na koho tento trik zafungoval a knihu si koupil, nelitoval. Carrie je bezesporu dobrým románem, navíc oživeným citáty z knih a novin, což dodává na autentičnosti, ale alespoň podle mého názoru je Prokletí zase o kus dál a je o něco lepší, ač jsou novinové články v knize zastoupeny podstatně méně. Román má však jiné prvky, s nimiž se u Kinga setkáváme i v jeho další tvorbě.
   Prokletí Salemu v originále Salem’s Lot je upířím příběhem. King se inspiroval deníkovým románem Brama Stokere Dracula a tato inspirace – nebo vzdání holdu tomuto legendárnímu vampýřímu příběhu – je v Prokletí skutečně znát. Ale půjdeme postupně. Nejprve něco ke knize samotné. Je rozdělena na pět částí, kdy první je Prolog a poslední Epilog. Každá část má ve svém úvodu krátkou citaci z básně, románu nebo i písně. Stephen King je velmi sečtělým autorem. S citacemi světových děl se setkáme v bezpočtu jeho prací. Části knihy jsou rozděleny na kapitoly a ty dále na nerovnoměrně dlouhé číslované sekvence. Podle tohoto principu King psal většinu svých prací počínaje právě Prokletím Salemu.

   V úvodu nás autor seznamuje s dvojicí – muž a chlapec – která před něčím utíká. Stalo se jim něco strašného a chtějí se od toho dostat co nejdál. Nevíme, co se stalo, nevíme, kdo daná dvojice je. Dovídáme se pouze, že to cosi se stalo v městě zvaném Jerusalem’s Lot, zkráceně Salem‘s Lot, které se změnilo v město duchů – město, z něhož zničehonic zmizeli všichni obyvatelé. Několik se jich našlo, žijí v jiných koutech Ameriky, ale po většině se slehla zem. Chlapec, který nemůže překonat děsivé vzpomínky vstupuje do církve, kde se z hrůzných událostí zpovídá. Končí prolog a my jsme zavedeni do první části nazvané Marstenův dům (další dvě nesou název Císař zmrzliny – ujeté jméno v Kingově stylu, které ale dokonale zapadá do kontextu – a Opuštěné městečko).
   Již na prvních řádcích se dozvíme jméno hlavního hrdiny, spisovatele Bena Mearse, který cestuje do městečka Salem’s Lot v Maine. Hned zde se setkáváme s Kingovými hojně využívanými motivy. Spisovatel a Maine. King se sám kdysi přiznal, že si nemůže pomoci a jeho hlavní postavy jsou mnohdy právě spisovatelé. Sám je spisovatel a táhne ho to k tomu, aby i jeho hrdinové jimi byli. Příkladem toho jsou další romány – Temná půle, Misery, Osvícení nebo Tommyknockeři, kde však spisovatelka není úplně hlavní hrdinkou.
   Maine. King se zde narodil, žije a také zde zemře. Je tímto státem, jeho krajinou, městy a lidmi natolik fascinován, že skoro každá jeho kniha se zde odehrává. Vymýšlí si vlastní města, do kterých zasazuje svůj děj – nejznámějšími jsou Derry a Castle Rock – a často se v různých knihách shledáváme se stejnými postavami, jen o něco staršími nebo mrtvějšími. I děj Carrie je zasazen do Maine, ale v této knize stát ani město nehraje tak důležitou roli.

   Ano a zde máme další typicky kingovský motiv. Město. Město je v Prokletí Salemu, ale i například v Nezbytných věcech, v To nebo již zmíněných Tommyknockerech. King si nevybírá pouze několik postav, jejichž osudy popisuje, ale přináší nám pohled do životů desítek obyvatel. A proč to všechno, když devadesát procent lidí nijak výrazněji do děje nezasáhne? Protože pomocí těchto krátkých náhledů do životů lidí zjišťujeme, že ten příběh se neodehrává jen pro pár vyvolených, ale že jím budou trpět tisíce. Stáváme se více spjati s celou populací, čímž je zlo násobeno a je o to děsivější. Postupná přeměna obyvatel na upíry, kdy nejprve je zavřen jeden krám, ale následně už neprodává žádný, jak se ulice ve dne vylidňují a jak v noci nesvítí ve městě jediné světlo v oknech rodinných domků, nám přináší děsivější a monstróznější výpověď o strašných událostech. Člověka příliš nezasáhne, když zemře někdo třeba v Praze, koho vůbec neznal, ale když umře někdo v jeho rodném městě, s kým se příliš nestýkal, ale znal ho jménem, už to v něm nějakou stopu zanechá. A z toho King vychází.
   V Prokletí Salemu jsou všechny tři ingredience – spisovatel, Maine i město a vše funguje dokonale. Ozubená kolečka do sebe zapadají a začínají se pomalu otáčet. Již zmíněný Ben Mears se vrací do Lotu, aby zde napsal svou další knihu, která, ač je pro něj těžké si to přiznat, je o hrůzostrašné události, která se mu stala v dětství a stále v něm podvědomě budí hrůzu. Po příjezdu do města se setkává se Susan Nortnovou. Oba se do sebe zamilují a v tuto chvíli se začíná odvíjet nit přímo vzatá ze Stokerova Draculy. Ben, podobně jako Arthur Holmwood je nucen probodnout kůlem srdce své milované Lucy, je i on událostmi předurčen k tomu, aby byl tím, kdo Susan přeměněnou na upíra zabije.
   Další odkaz na Stokera je postava Matta Burkea, profesora angličtiny, který se stane Benovým přítelem a hlavně rádcem a organizátorem, co se týče toho, jak se zbavit upírů. Jedna z postav ho nazve Van Helsingem. Tato postava – Jimmy Cody – je doktor. Že by nějaké spojení s Dr. Jackem Sewardem z Draculy? Ani zde však podobnost s legendárním románem nekončí. Ještě jsme se totiž nedostali k tomu, jak se upíři do města dostanou.

   V Draculovi má Jonathan Harker pro hraběte zprostředkovat koupi sídla Carfax, v Prokletí se tímto prostředníkem stává realitní agent Larry Crockett, který pro dvojici R. T. Straker a Kurt Barlow zařizuje prodej budovy bývalé prádelny, kde si dvojice chce zařídit obchod se starožitným nábytkem. R. T. Straker je sluhou, ale tady by se dalo těžko srovnávat s pomateným Renfieldem, a Barlow je tím ďáblem, kterého si King nechává až na konec. Ve většině knihy se o něm pouze mluví, ale až v poslední části je skutečně přítomen. A je to poznat. Podobně jako Dracula i Prokletí končí zabitím hlavního upíra, ale nebyl by to King, aby jeho kniha skončila happy endem.
   Pro úplnost je nutno ještě uvést jednu postavu a tou je farář Donald Callahan, ctihodný otec, kterého trápí flaška a pochyby o víře. Callahan se stává jakýmsi vedoucím skupiny, která bojuje proti upírům, ale po konfrontaci s Barlowem a chvíli, kdy je jeho víra zlomena a on už nedokáže vstoupit do kostela, neboť je nečistý, odjíždí z města a jeho destinací je kdekoli jen ne Jerusalem’s Lot. Tuto postavu zmiňuji proto, že se k ní King ještě jednou vrátil a to ve svém nejrozsáhlejším díle – v sáze Temná věž.
   Podle knihy vznikl také televizní film. Vlastně dva. První již v roce 1979 a ten druhý nedávno v roce 2004. Filmaři spáchali také snímek Return to Salem’s Lot (Návrat do Salem’s Lot), ale ani jeden z těchto filmů se příliš neproslavil, i když ten nejnovější by alespoň podle obsazení dvou zvučnějších jmen – Donald Sutherland a Rutger Hauer – možná mohl za něco stát. Jenže známá jména nejsou vždy vše…
   Na závěr toto: Pokud jste Prokletí nečetli a máte za to, že Jerusalem’s Lot má cosi společného s Jeruzalémem, svatým městem, vězte, že King si z toho udělal pěknou legraci. Jerusalem byla totiž prasnice, která se zaběhla v lesích, kde později město vzniklo. Holt když už americká města nemohou mít historii, kde by u jejich vzniku stáli králové, mají alespoň prasata.
   Příště se podíváme na román Osvícení, který se podobně jako Carrie stal nejen skvělou knihou, ale zároveň i vynikajícím filmem.