Proklatci
The Damned
Velká Británie, 1963, 87 minut
Režie: Joseph Losey
Scénář: Evan Jones podle románu H. L. Lawrence
Hrají:
Shirley Anne Field (Joan)
Viveca Lindfors (Freya Neilson)
Alexander Knox (Bernard)
Oliver Reed (King)
Studio Hammer opět prokazuje, že bylo hororovou velmocí, a to se vším všudy, protože se nesnažilo na svět dostat jen nové verze všech možných monster, ale také sem tam přišlo s hororem, který je jiný, odlišný, i když pravda, je v něm možné najít odkazy na další snímky, ač většinou se jedná o odkazy na snímky mladší, které znáte líp proto, že jsou slavnější a známější. Přesně takový je případ filmu „Proklatci“.
Nejprve budete mít pocit, že se bude jednat o snímek ve stylu Kubrickovy legendy „Mechanický pomeranč“, ale zhruba v polovině se něco změní a vy se ocitnete ve světě Wyndhamových „Midwichských kukaček“. O plagiátorství se zde ale asi moc mluvit nedá, původní kniha „Children of the Light“, podle níž je snímek „Proklatci“ natočen, vyšla ve stejné době jako „Midwichské kukačky“.
Ocitáme se ve městě v Británii, kde vládne násilnický gang v čele s Kingem (Oliver Reed). Ten jen tak mlátí lidi, což je jejich zábava. Lidé se jich bojí, ale nic s tím neudělají. V klidu, obyvatelstvo se bát nemusí, protože King má spadeno na muže, který si vyhlédl jeho sestru. Takovému muži je třeba jasně dát najevo, že ho čeká smrt. Jenže pak se najednou události naprosto zlomí a už není tak zásadní, co se vlastně stane s gangem, ale co se stane s lidmi, kteří najdou cestu do podivné jeskyně.
Právě od objevení jeskyně to začíná být trochu divné. V jeskyni žije skupina dětí, o kterých nikdo neví. Děti komunikují jen s mužem, který se jim objevuje na obrazovce. Jsou proto překvapeny, když se mezi nimi objeví dospěláci, i když to není rozhodně překvapení nepěkné. Jenže muž na obrazovce to neschvaluje. Jak je patrné, snímek hodně hraje na to, že divák pěkně dlouho nebude tušit, o co v „Proklatcích“ vlastně jde. A po více jak hodině a čtvrt tu jistotu pořád mít nebudete.
No, co si budeme povídat, to vyvrcholení a odhalení všeho není tak skvělé, jak by si člověk myslel. Autor předlohy už patrně nevěděl, jak to zakamuflovat. Má to ale celkem dobrý nádech 50. let, toho nesmazatelného strachu a jeho důsledků. Pointa tedy rozhodně není silnou stránkou filmu, ale třeba tu úvodní píseň budu v hlavě slyšet ještě pěkně dlouho. Oliver Reed zde exceluje.
Hodnocení: 60 %
