Procitnutí
Vydalo nakladatelství Fragment, 2012, 149 Kč
Scénář: Petr Kopl
Kresba: Petr Kopl
Petra Kopla jsme většinou známe jako autora osobitých adaptací starších děl, ať už se jedná o komiksy "Tajemný hrad v Karpatech", "Tři mušketýři", "Král Artuš" nebo "Dracula". Představil se ale také jako velmi kvalitní spoluautor v případě komiksu "Wetemaa 1". Vzhledem k tomu, že "Štěky Broky Špindíry" mi pěkně sedí na stole a ještě jsem se k nim nebyl schopen dostat, prvním skutečně autorským a originálním komiksem, který jsem měl to štěstí od Petra číst, je kniha "Procitnutí". Po adaptacích skvělých knih jsem se najednou dostal k něčemu, co mi vyrazilo dech. To slovo, co se skví na vrchu obálky - Hororland - to není jen takové plácání. "Procitnutí" je skutečně hororovým komiksem a já jsem jen s otevřenými ústy zíral na to, jak mě Petr Kopl zase jednou dokázal neskutečně překvapit svými vypravěčskými schopnostmi a svou fantazií.
Hororů v českém komikse zase tolik není, těch kvalitních je pak ještě o něco méně. O to více mě překvapilo, co za poklad se skrývá v komiksu "Procitnutí" Petra Kopla. Nesuď knihu podle obálky. To je jedno z nejdůležitějších přikázání, které by měl čtenář, ať už komiksový či jiný, dodržovat. Cartooning, což je styl, kterým Petr kreslí, by se mohl zdát až příliš... Jásavý? Rozjuchaný? Dětinský? Naivní? Jednoduše něco mezi tím. Jak je možné takovým stylem vytvořit něco, co má hororovou atmosféru? Odpověď je jednoduchá: Takhle. Jakmile se do knihy „Procitnutí“ začtete, uvědomíte si, že ta kresba je skutečně vhodná pro jakýkoli žánr. Je pouze třeba ji dobře podat, správně využít linky, barvy a prostředí. Té černé je hodně, jak už to tak u Petra bývá, jeho linka je místy velmi tučná, ale to nic nemění na tom, že dokáže panely zaplnit skutečně dobře. A tentokrát popustil uzdu fantazii vyloženě správným směrem.
Příběh je vyprávěn mladíkem Martinem, který to nemá zrovna v životě jednoduché. Ne proto, že by jeho rodina byla divná, nebo proto, že by ho rodiče nesnášeli. Prostě je jiný a nezapadá do kolektivu, což zase není tak divné. Ono v dnešní době stačí být trochu introvertní. Petr Kopl tak staví do hlavní role klasického outsidera, který stojí proti všem, v tomto případě proti třem klukům, kteří si ho rádi dobírají. Má své oblíbené místo za městem, kam odchází, aby mohl být v klidu, ale i tady si ho najdou a něco se stane. Něco zlého. Hlavní postava tápe, ale čtenář nemusí, tomu je to poměrně jasné. Petr Kopl to dává najevo, říká čtenáři (prostřednictvím vypravěče), že je vlastně tohle celkem jasné. Je si vědom toho, kde je zápletka trochu slabší. To je dobře, protože on ví, že příběh je natolik zajímavý, že tohle si dovolit může.
Zápletka je přece jen trochu očekávaná, alespoň ta zápletka úvodní. Jenže jejím ozvláštněním je skutečnost, že je skvěle zasazena do skutečného, českého prostředí. Vzhledem k tomu, že podobné příběhy většinou známe z amerického prostředí, je i tohle velmi osvěžující a zajímavé. Osobně jsem ten typ, co když píše prózu, má problém používat česká jména. Nevím proč, ale prostě to tak je. Jsem rád, že tu jsou lidé, co jim to problém nedělá a že jsou úspěšnější, než já ve svém vydávání. Petrovi se podařilo vytvořit komiks se zajímavým prostředím, ale především, vytvořil zajímavý příběh. S dějovou linií, která vede k nemilé události, se prolíná další, současná, která se odehrává v Praze. A tak máme různé časové linie, které se týkají jedné postavy. Martin v současnosti vypráví něco, co se stalo během posledních týdnů. Není zde přímo obrácená chronologie, chronologie je vlastně celkem normální, ale i ono prolínání časových rovin a míst, kde se děje odehrávají, jsou velmi zajímavým ozvláštněním, které výborně funguje.
Jenže tenhle komiks je mnohem komplexnější. Tak nejprve mluva vypravěče. Je hovorová, nespisovná. Takhle lidé mluví. Někteří možná ještě trochu sprostěji, ale v tomhle případě to dokonale stačí. Petr předvádí, že pozoruje svět kolem sebe a je si vědom toho, jak věci fungují. Stejně tak ví, jak vystavět zápletku a vytvořit napínavou až hororovou atmosféru. Hned na začátku sledujete cosi, co si jen tak sedí na jedné ze známých pražských památek. Je to cosi divného a vy to velmi záhy poznáte zblízka. Pak se to však vznese do vzduchu a plachtí to. Velmi znepokojivá scéna, hlavně když si uvědomíte, že tohle je vypravěč příběhu. Další zajímavý prvek ve vyprávění, které je obecně pojato trochu jiným stylem, než je většinou obvyklé. To se prokazuje i na tom, jak se Petr velmi často obrací na čtenáře, jemuž je kniha určena. Tohle vrcholí v závěru, kdy vás, při čtení v noci, když jste navíc sami, může pořádně mrazit. Cartooning je kresba vhodná pro jakýkoli žánr včetně hororu - tohle je krásný důkaz.
Petr Kopl vytvořil komiks, jímž ukázal, že je mu skutečně jedno, jestli adaptuje dílo někoho jiného, anebo se pustí do vlastního příběhu. Když je člověk dobrým vypravěčem, vlastně ani moc nesejde na tom, co píše, důležité je, aby ho to bavilo, aby do toho dával něco ze sebe. To Petr udělal. Je zde cítit jistá fascinace smrtí, silné ovlivnění místem, kde sám žil a žije, a nakonec i ovlivnění vlastní tvorbou. Narážek na jiné knihy a příběhy Petra Kopla v komiksu najdete hned několik. Je to potěšující, že si Petr vytváří svůj vlastní komiksový svět. Mně se ten jeho svět líbí. Navíc ona interakce se čtenářem je skutečně něco, co není tak jednoduché používat. "Procitnutí" je zakončeno velmi otevřeně a dá se předpokládat druhý díl. Je teď otázkou, zda se ho skutečně dočkáme. Já za sebe doufám, že ano, protože to, co může Petr vytvořit, to je naprosto nový moderní mýtus. Fantasy propojené s hororem ve velmi čtivé a kvalitní podobě.
Hodnocení: 95 %
