Převtělení
Rinne
Japonsko, 2005, 96 minut
Režie: Takashi Shimizu
Scénář: Takashi Shimizu a Masaki Adachi
Hrají:
Yûka (Nagisa Sugiura)
Karina (Yayoi Kinoshita)
Kippei Shiina (Ikuo Matsumura)
Tetta Sugimoto (Tadashi Murakawa)
Takashi Shimizu je především člověk, který je známý díky sérii „Ju-on“, s kterou se mu podařilo dobít i Ameriku. Série ani v současné době nekončí. Posledním přírůstkem z roku 2009 jsou „Ju-on: Shiroi rôjo“ a „Ju-on: Kuroi shôjo“, které nedávno vyšly i v USA na DVD jako „Ju-on: White Ghost“ a „Ju-on: Black Ghost“. „Ju-on“, respektive „The Grudge“ je prostě sérií, která dokázala snad nejlépe ze všech využít nástupu japonských duchařských hororů.
Že Takashi Shimizu zvládne natočit i film, kde se nutně nebude objevovat černovlasý duch pomsty – alespoň ne tak často –, ukázal svým „Převtělením“, ale zase tak daleko se od japonského standardu nepustil. Duchové jsou snad to jediné – s trochou nadsázky –, co může v japonském hororu fungovat, a tak i „Převtělení“ je jich doslova plné. A vzhledem k tomu, že jsou Japonci tmavovlasí, zase tu máme jednu dívenku, jejíž cesta neskončila smrtí a pokračuje i po ní. Jo, a dívenka má černé dlouhé vlásky a hlavně příšernou panenku, která by se směle mohla zařadit po bok Chucky nebo té příšerné loutky z Argentovy „Tmavě červené“ nebo loutky ze série „Saw“. Finální výstup panenky v „Převtělení“ je vážně nepěkný, i když je příliš zřejmé, že loutková sekvence se úplně nevydařila a bylo by potřeba si s ní ještě trošinku vyhrát.
Styl filmu je velmi podobný „Ju-on“ sérii, a to hlavně v tom, že nesledujeme dokonale lineární vyprávění, ale až postupně začínáme chápat všechno, co se stalo. Na první pohled nesmyslné scény začnou dávat smysl, i když v tomto směru není film tak dokonalý, protože určité mezery zde jsou a ne všechno zapadne na své místo, jak by bylo potřeba. Skoro se chce říct, že se Shimizu pokusil o lineární příběh, který si neodpustil ozvláštnit, ale tentokrát se tak stalo na úkor snímku. Velmi povedená je však závěrečná sekvence, kdy sledujeme, jaké události se dějí, a to v prokombinovaném sestřihu s událostmi minulými. Hranice se stírá a efekt je skutečně dostatečně silný. Příchod panenky už je pak příliš „Nenávistný“, ale snesitelný.
Skoro se mi chce říct, že ať Japonci natočí cokoli, má to dost vysokou úroveň, alespoň v porovnání s americkou produkcí, která se většinou rochní v bahně podprůměru. „Převtělení“ není objevné, hraje si se stejnými pravidly, která už známe. Chce nás děsit scénami, které už nejsou tak děsivé, protože je známé z „Kruhů, „Nenávistí“ a různých „Nepřijatých hovorů“, ale na druhou stranu mají tyhle horory pořád dobrou atmosféru. Shimizu ví, co dělá, ví, co chce, a v režii si je poměrně jistý, i když je tedy pravdou, že se opakuje – v záběrech, prostředí, nasnímání scén, postav, atd.
S „Převtělením“ nic nového a úžasně oslňujícího nezažijete, ale pokud máte rádi japonské horory, neurazí vás. Asi těžko tomuhle snímku dám nějaké větší hodnocení (mírně nadprůměrné si přesto pořád zaslouží), ale když si uvědomím, že se „Převtělení“ objevilo na první After Dark HorrorFestu vedle takových pecek jako Dark Ride, hned si řeknu, že podobné hodnocení je na místě a příliš jím nepřestřelím. Asi se nebudete bát tak, jako u „Kruhu“ nebo „Nenávisti“, ale zážitek si přece jen odnesete.
Hodnocení: 60%
