Preacher: Konec iluzí
Vydalo nakladatelství BB/art a Crew, 2009, 499 Kč
Scénář: Garth Ennis
Kresba: Steve Dillon
Obálky: Glenn Fabry
„Konec iluzí“ je docela příhodný název, protože v tomhle díle se skutečně všechno láme. Jak příběh a vztahy zde vytvořené, tak i samotná kvalita. Čím více se blížíme ke konci, tím je na první pohled patrnější, že Ennis nastavoval děj, aby udělal sérii trochu delší. Samozřejmě, většina sešitů má smysl, odhalí příběh, který je potřeba znát, ale na druhou stranu by to šlo shrnout krátce. Každému podle jeho. Neříkám, že je komiks špatný, ale ztrácí své kouzlo, které získal s prvním dílem.
Hned v úvodu se dovídáme něco o Cassidym, vlastně nám vypráví svůj příběh, jak se z něj v Irsku stal upír a jak se pak vydal do Spojených států, kde zakotvil. Příběh se zde dostává do roviny, která je Ennisovi blízká a na které stál „Hitman“. Máme zde partu chlapů, trochu pobudů, kteří se scházejí v hospodě, ale osud zasahuje a přichází nostalgie, která má čtenáře zasáhnout. Fungovalo to tady, proč by to neměl Ennis použít ještě několikrát? Až ve své nové tvorbě se od toho oprostil a je... dospělejší? Ano, asi ano. A bohužel také méně zajímavý. Nedá se nic dělat, dnes jsou roky jeho největší slávy minulostí.
Vraťme se ale k příběhu „Preachera“. Jesse ví, co musí udělat. Potřebuje se dostat do transu, který mu pomůže ovládnout Genesis, nebo alespoň zjistit, co ten spratek v něm chce. Ještě než se ale dostane k tomu, aby si vzal nějaké drogy, nebo byl součástí temného rituálu, musí se vyřešit staré křivdy. Ta první byla spáchána na Tulip. Jesse si jí musí udobřit, ale je to v její režii. Nechá ho pořádně vydusit. Možná, kdyby si to odpustila, mohlo být později všechno jinak. Jeden z hrdinů se totiž vyzná ze svých citů a dochází k průšvihu apokalyptických rozměrů. Od tohohle vyznání už nic nebude tak jako dřív.
Ještě, než se Jesse, Tulip a Cassidy dostanou do New Orleans, protože to je domovina voodoo maníků a také pár známých z Cassidyho dřívějšího života, musejí se setkat s Prdelmanem a změnit mu život. Prdelman se chce pomstít, protože Jesseho považuje za viníka otcovy smrti, ale nakonec se proslaví jako zpěvák, naprosto nový objev, kterého se ujme vypočítavý manažer, jemuž na první pohled nejde o Prdelmanovo dobro.
Nakonec se do New Orleans dostanou – právě zde se Prdelman stává hvězdou, a kdybyste přemýšleli, čí texty zpívá, tak jsou to texty skupiny Kryštof. Ale už se nesoustředíme na Prdelmana. Jde zase o Jesseho a o rituál, který má být proveden. Jenže New Orleans vlastně vůbec není o Jessem, ale o Cassidym. Právě v New Orleans totiž sídlí skupina, která si říká Les Enfants du Sang (Děti krve). Samozřejmě, chtějí Cassidyho, protože on jediný je může proměnit v upíry. Cassidy na ně trochu zapomněl, a tak nakonec zjišťujeme, že Cassidymu chodí v patách smrt. Vše z jeho minulosti se vrací, a nakonec on je tím hlavním hybatelem děje.
„Preacher: Konec iluzí“ sklouzává do jiného směru, příběh se transformuje a už to nebude taková pohoda, taková jízda, jako dřív. Ennis tohle prostě umí. Dostat čtenáře na skvěle napsaných charakterech, které pak promění, nechá je trpět, ubližuje jim. Je v tom jeho síla, ale také jeho slabina – opakuje se. Bohužel mu jde lépe nadávání, úchylárny a vtipy. Přesto má ale komiks nadále vysokou úroveň a rozhodně si zaslouží dočíst.
Hodnocení: 70%
