Povídky ze záhrobí: Upíří nevěstinec
Bordello of Blood
USA, 1996, 87 minut
Režie: Gilbert Adler
Scénář: A. L. Katz, Gilbert Adler
Hrají:
John Kassir (Crypt Keeper)
Dennis Miller (Rafe Guttman)
Erika Eleniak (Katherine Verdoux)
Angie Everhart (Lilith)
Katherine Verdoux je silně věřící dívka, plně zapojená do aktivit místní náboženské kongregace reverenda Currenta. Její brat Caleb je naproti tomu pěkný sígr, který se jen fláká, většinu času tráví po hospodách a jednoho dne se nechá vyhecovat k návštěvě jistého nočního klubu, sídlícího v místním kostele. Od té noci už ho nikdo neviděl. Když jde Katherine Calebovo zmizení nahlásit na policii, nabídne jí své služby svérázný soukromý detektiv (bez licence) Rafe Guttman. Ten zjistí, že noční klub vede stará upírka Lilith a láká na něj své oběti. S Lilith má jakýsi utajený vztah i reverend Current. Schyluje se ke konečnému boji za vyhlazení upírského doupěte…
Nemohu si pomoct, ale měl-li bych film charakterizovat jen třemi slovy, zněly by „upírská klasika, ale…“ To „ale“ je důležité. Ne, že by nějak přidávalo na kvalitách filmu, spíše ho drží alespoň v té průměrné rovině. Příběh je totiž hrozně slabý a jaksi moderně (ve své době, podotýkám) upírsky sterilní. Není to on, co by film činilo zajímavým, žádná dějová zápletka, odbočka či úskok vás nepřekvapí, protože přesně zapadá do nastaveného směru. Příběh spíše vypadá jen jako pevnější držák pro několik zajímavých scén, záminku pro to, aby se několik slečen mohlo před kamerou producírovat spoře (nebo vůbec) oděny a pár postav trousit hlášky.
Zde tedy na scénu přichází ono „ale“. Na rozdíl od předešlého celovečeráku „Demon Knight“ „Bordello of Blood“ vsadil hlavně na komediální stránku filmu a naservíroval nám několik humorných scén (exterminace upírů svěcenou vodou v plastových pistolích – kdyby oba filmy nevznikly ve stejném roce, řekl bych, že se právě touto scénou inspirovali Tarantino s Rodriguezem pro svůj film „From Dusk Till Dawn“, nebo tomu bylo naopak? – nebo reverendovo kazatelské umění), hlášek (obzvláště detektiv Rafe Guttman neuvěřitelně hlásí: „Připomínáš mi, že oženit se s tebou mě přivedlo na pokraj homosexuality.“, a při jeho první návštěvě nevěstince je kadence jeho hlášek tak vysoká, že jsem se smál nahlas) a narážek (narážka na klasiku Casablanca je vynikající). Film nakonec působí více jako komedie než jako horor. Což je jeho plus, jako komedie to alespoň ujde, jako horor to je poměrně slabé, nezáživné a hlavně neoriginální.
Další součástí onoho „ale“ je samozřejmě přemíra erotiky, respektive nahých hereček. Odhalenými prsy a jinými částmi ženských těl se to ve filmu jen hemží. Jde přece o nevěstinec, že ano. Mnohé komentáře si stěžují, že je škoda, že se neodhalily dvě hlavní ženské představitelky, Erika Eleniak a Angie Everhart. Já to naopak vidím jako obrovské plus, kdyby to udělaly, film by působil až moc podlézavě. Kromě toho, při vší úctě, Erika není zrovna nic moc (navíc jsme ji všichni už viděli v jiném filmu) a Angie je tak energicky ohnivá sama o sobě, že se odhalovat nepotřebuje. V jejím případě ona neodhalenost působí na představivost mnohem lépe a silněji, než kdyby před kameru nakráčela nahá.
Co na filmu ještě dokáže zaujmout, jsou masky a triky, sice ne na nějaké super profesionální výši, ale rozhodně neurazí. Kromě výše zmíněného jinak film nabídne jen až podprůměrné herecké výkony, hodně slabou zápletku, dost pokulhávající děj a drhnoucí scénář. Dokonce i Crypt Keeper, který v úvodu hraje jakousi hru s mumií (hraje ji William Sadler), postrádá svůj typický břitký smysl pro ironický a brutální humor. Jako horor je „Bordello of Blood“ nemastnou neslanou jednohubkou, kterou v rámci celé série stojí za to vidět, ale rozhodně patří k tomu slabšímu, co může nabídnout. Již zmíněný „Demon Knight“ dopadl po všech stránkách mnohem lépe.
