Poslední premiéra
Program na winyan akat
Thajsko, 2008, 95 minut
Režie: Sopon Sukdapisit
Scénář: Sopon Sukdapisit
Hrají:
Chantavit Dhanasevi (Shane)
Vorakarn Rojjanavatchra (Som)
Sakulrath Thomas
Shane pracuje v multikině. Měl problémy s drogami, kvůli nimž se mu rozpadl vztah s kolegyní Som, které zastavil hodinky. Aby získal peníze a mohl hodinky vykoupit zpátky, rozhodne se se Sominým bratrem Jodem, který v kině také pracuje, že ještě před premiérou vytvoří pirátskou kopii nového hororu, natočeného podle skutečných událostí, o bláznivé Chabě, která unáší děti a vydloubává jim oči. Jenže během natáčení filmu na kameru Jod zmizí a Shane pomalu zjišťuje, že s tím novým hororem není něco v pořádku. Zdá se, že kdo ho uvidí, zemře, neboť Chaba nějak našla dveře, které jí umožňují přecházet z filmu do reality...
„Poslední premiéra“ se zcela a beze zbytku veze na vlně asijských duchařin. Pravda, Chaba nemá dlouhé černé vlasy, i když i ty její tu hrají jakousi roli, není to mladá holčička (alespoň tak rozhodně nevypadá) a nekrká, tento zvuk zde nahrazuje praskání provazu, na němž Chabu oběsí naštvaní rodiče. Ovšem navzdory vší té neoriginalitě a klišovitosti, jimiž Sukdapisitův film oplývá, je to právě tato postava, která ve mně místy dokázala vyvolat přesně ty pocity, které tenhle typ duchařiny má. A to již během prvních minut filmu.
Pokaždé, když byla Chaba na place, necítil jsem se moc dobře. Sukdapisit totiž nevědomky dokázal zabrnkat na mé zasuté vzpomínky. Kdysi v mládí mě strašně vyděsila moje babička. Byla po obrně a tahala za sebou levou nohu. Ten zvuk ve spojení s pozdně noční četbou Seltzerova „Omenu“ a poslechem King Diamondovy desky „Them“ silně zabrnkal na mé nervy. A když se ten zvuk ozval při chůzi kulhající Chaby, Sukdapisit se mohl poplácat po rameni a přijít mi utřít zadek.
Faktem tedy je, že na rozdíl od mnoha jiných (v současnosti už nejen) thajských duchařin, tato v určitých pasážích dovede nahnat strach. Jinak film stojí hlavně na již mnoha jinými duchařinami osvědčených postupech. Sukdapisit nepřináší nic nového, nic originálního, jen přešlapuje na rovné, pevně udusané pěšince, po níž již prošlo mnoho jemu podobných a ti, co šli jako první, jsou dalece za obzorem.
„Poslední premiéra“ vypráví klasický příběh o pomstě ukřivděného a snaze vyhnout se následkům jeho kletby. Dojde na klasické obraty i nezbytné zvraty, které rozhodně nepřekvapí. Zaujmout, respektive neurazit (a to už je v některých případech možné brát jako poctu či pochvalu) může kromě trochu neobvyklého prostředí, v němž se odehrává (kolik znáte filmů odehrávajících se v multikině?), určitě kamera a také herecké výkony jak Shanea tak Som. Chantavit Dhanasevi mi připadal ve své roli a v daném charakteru poměrně přirozený a uvěřitelný. Představuji si, že v jeho nelehké životní situaci by se člověk choval a tvářil přesně takhle. Vorakarn Rojjanavatchra, coby jeho ex-přítelkyně, je na tom stejně – příjemná, chápavá, přesto rozvážná a rozhodná mladá dívka (dobře, navíc ještě strašně hezká, jenže takhle nám Středoevropanům připadá každá druhá Asiatka).
Po předchozích dvou zkušenostech s thajskou duchařinou („Sop“ a „Winyan Loke Khontai“) se mi do „Poslední premiéry“ vůbec nechtělo jít a čekal jsem to nejhorší možné, co jde. Nakonec jsem byl ale po předešlých dvou zklamáních přesvědčen, že Thajci, když se snaží, umí natočit alespoň průměrnou duchařinu. Rozhodně koukatelná duchařina, která v určitých částech dokázala potěšit mé hororové srdce a poškádlit můj strach. Pozornost a pochvalu zaslouží i pokus pojmout svého času tradiční papírový obal českého vydání alespoň trochu originálně a zábavně. Dodnes to patří k těm nejzapamatovatelnějším papírovým DVD obalům.
