Podstata strachu: Občina
Fear Itself: Community
Režie: Mary Harron
Scénář: Kelly Kennemer
Hrají:
Brandon Routh (Bobby)
Shiri Appleby (Tracy)
Barbara Tyson (Candace)
John Billingsley (Phil)
Bobby a Tracy chtějí počít dítě. Tedy, hlavně Tracy by chtěla počít dítě, Bobby se do toho zase tak nehrne. Ale nechtějí dítě porodit do víru velkoměsta. Chtějí dítě vychovávat někde v klidu předměstí či venkova. Tedy, hlavně Tracy by chtěla, Bobbymu se z města zase tak moc nechce. Přátelé jim poradí, ať zkusí jisté malé městečko, kde se žije trošku jinak, sevřeněji, komunitně. Po první návštěvě se rozhodnou okamžitě nastěhovat. Tedy, Tracy rozhodne, Bobby se od všeho snaží držet střízlivý odstup.
Zpočátku vše vypadá nádherně, až skoro rajsky. Vždyť je taky při první návštěvě Candance přivítala větou: „Občina před časem vznikla na základě rostoucí potřeby rodinných hodnot.“ Takhle někdo na místě, kam bych se chtěl nastěhovat, uvítat mě, otočím se na patě a už mě tam nikdo neuvidí. Ne, že bych odsuzoval rodinné hodnoty jako takové, ale tam, kde je potřeba je zdůrazňovat a hovořit o nich, to vždycky smrdí nesvobodou, tmářstvím a jistou dávkou diktatury. A to po čase zjistí i Bobby. Pomalu se mu začne odhalovat, že jejich rajská Občina není zase tak skvělé místo, jak si mysleli. Jenže to si myslí jen on, Tracy to je tak nějak jedno. Musí se stát svědky tragédie, aby ji Bobby přesvědčil, že musí Občinu opustit. Jenže to není tak jednoduché...
Občina je další variací na dokonalou společnost, která se ale v celé své kráse a pohledu z odstupu ukáže být ve své dokonalosti nedokonalou. Trošku mi to připomnělo „Stepfordské paničky“, jenže tady nikdo nikoho nemusel předělávat (i když trošku „upravit“ ano). Tracy, až nesnesitelná postava neberoucí ohled na nic, notabene na svou drahou polovičku (jak já ji celý díl nesnášel a litoval Bobbyho), nikdo předělávat nemusel, ta do toho šla sama a dobrovolně a ve své touze vychovávat děti v „dokonalé“ společnosti přehlížela všechny zjevné ukazatele, že něco není v pořádku.
Těšil mě i ženský pohled na horrorové téma, režisérka Mary Harron má za sebou již „americké psycho“ (2000). Scénář, i když by tomu mohlo jméno nasvědčovat, však nenapsala žena, ale muž. „Občina“ jakoby v druhém plánu odvíjí ještě jeden hororový příběh, děsivý příběh lásky, toho, že láska má i svou destruktivní stránku, kdy pro ni člověk (navzdory svému střízlivému rozumu a vnitřnímu pudu, řvoucímu na poplach) obětuje všechno, včetně své svobody, racionálního ducha uvažování a v některých případech i části svého těla.
Na první pohled není „Občina“ nijak děsivá. Ta děsivost vylézá až na druhý pohled, plíží se v pozadí, není nějak zjevná, jen naplno zařve, když začnete popouštět uzdu své fantazii a myšlenkám o tom, co vidíte a jak byste to vnímali vy. Nebo v případě, že vám v rámci historicko-faktického studia dojde, že tohle není zase až tak velká fantazie a třeba v případě druhého Ku Klux Klanu se podobné věci děly docela běžně.
„Občina“ je svým způsobem naprosto realistický snímek. V dnešní době narůstající kriminality, obrovského znečišťování měst, ustupování městského životního prostoru všudypřítomným obchodním centrům, betonu a asfaltu, tzv. vylidňování center měst (kdy se v centrech již nebydlí, jen tam funguje administrativa a byznys), se není čemu divit, že podobné klidné komunitní oázy již dávno vznikají. A nebylo by překvapením, kdyby si pro zachování svého klidu jako hráz před ničivým okolním světem nezavedly podobná pravidla, zákony, dogmata. Proto se mi námět a zápletka „Občiny“ zdá hodně dobrý nápad.
Má to však jeden obrovský problém. „Občině“ z celého seriálu asi nejvíce (a jako jedinému dílu) výrazně uškodila krátká stopáž. Nestačila totiž na dokonalejší, atmosféričtější a ve své podstatě strašidelnější či úzkostlivější rozpracování zápletky, hlavně co se týče většího nastínění (a tím jejich realističtějšího působení) ochranných prvků komunity před světem „z venčí“ a její sílu v tom, že opustit ji není jednoduché, je to přímo nemožné. Těch necelých 40 minut prostě nestačí a v konečném resumé to působí trošku nelogicky a spíchnuté horkou jehlou. Občina vůbec nevypadá jako uzavřená komunita semknutá tak, že se z ní nedá prostě jen tak sbalit a odjet autem. Spoustu věcí si tak musíte domyslet sami.
