Ples upírů
The Fearless Vampire Killers
Velká Británie, USA, 1967, 108 minut
Režie: Roman Polanski
Scénář: Gérard Brach a Roman Polanski
Hrají:
Jack MacGowran (Profesor Abronsius)
Roman Polanski (Alfred)
Alfie Bass (Shagal)
Jessie Robins (Rebecca Shagal)
Sharon Tate (Sarah Shagal)
V poslední době se věnuji spíše novějším hororovým filmům, samozřejmě pokud nepočítám dlouhodobý seriál o 101 nejlepších hororech. A tak jsem si myslel, že je vhodné se vrátit do minulosti i s ostatními horory, které se k těm 101 nejlepším (alespoň podle názorů autorů knihy „101 hororů, které musíte vidět, než zemřete“) nedostaly. V případě hororové komedie „Ples upírů“ je to trochu škoda, protože Polanski se předvádí ve velmi dobré formě a klidně bych si uměl představit, že zrovna tenhle film ve 101 nejlepších hororech zastoupí třeba takovou „Bílou Zombie“. Ale s Polanskim se ještě setkáme, protože jeho filmy Hnus a Rosemary má děťátko se ve výběru 101 nejlepších umístily.
Jeden z anglických názvů – „The Fearless Vampire Killers“ (tím druhým používaným je „Dance of the Vampires“) – mluví sám za sebe. Pod takovým názvem se prostě nemůže skrývat nic jiného než komedie. Svojí zvláštní poetikou a prostředím mi snímek připomíná Viy, i když „Ples upírů“ není tak ruský. Přesto si svoje pohádkové vyznění zanechává, ale skvěle jej spojuje s hororovými prvky a prvky grotesky. Kdo by si myslel, že takový koktejl nebude chutnat, je na omylu. Film je padlý na hlavu, ale velmi příjemně.
Spolu s profesorem Abronsiem a jeho poskokem Alfredem (sám Roman Polanski) cestujeme do malé horské vesničky, která se nachází v oblasti, kde žijí upíři. Důkazy jsou všude kolem – česnek visící ze stropů není jen pro srandu králíkům. Obyvatel se tváří tajemně, ale především jsou směšní, anebo velmi sexy. Sharon Tate je ozdobou filmu. Jen škoda, že téhle mladé krásce nebylo dovoleno natočit více zajímavých filmů.
Příběh se točí okolo hraběte, který žije na hradě a místní o něm moc nemluví, a také okolo postavy Sarah, kterou ztvárnila právě Tate. Alfred se do ní zamiluje a je ochotný pro ni udělat cokoli – hlavně ji zachránit ze spárů krvelačného hraběte. Nakonec je mise splněna, ale happy end nás nečeká, naopak vyznění závěru je poměrně temné, i když opět zjemněno zvláštním groteskním humorem, který Polanski pro „Ples upírů“ použil.
„Ples upírů“ je příjemná taškařice, která vás asi neposadí na zadek, a nebudete se při ní za břicho popadat, ale postavy jsou krásně karikované a jsou spíše postavičkami než skutečnými charaktery, které procházejí příběhem s nemotorností sobě vlastní, s hloupostí a komičností. Vtipy některému divákovi nemusejí připadat úplně k popukání, hlavně proto, že se skutečně jedná o humor groteskní, který je spojený s podivnými pohyby a neustálým ksichtěním se. Přesto je zajímavé, že jsou velmi dobře zachovány hororové prvky, kdy nechci říkat, že film přímo děsí, ale atmosféra hradu, ale i vesnice je skutečně povedená. Navíc je to všechno oblečeno do mrazíkovského hávu. Dokázal by něco podobného někdo natočit i dnes? Silně o tom pochybuji.
Hodnocení: 70%
