Chcete vědět, co mají za lubem dva podivní turisté, kteří se ubytují v zašlém kempu? Proč se na totéž místo vydává psychicky labilní Pavel Velc? A proč s sebou bere kamaráda, kterého nikdo jiný nevidí? Co skrývají útroby pustého penzionu Zátiší? Co číhá hluboko pod záchodovou mísou? A přežije vůbec někdo? Chcete to vědět? Pak se vydejte na pátrání po temné minulosti a možná ještě temnější přítomnosti jednoho rodu. Ano, deprese, přízraky, zácpa… a spousta mrtvých.
To je Hrobořadí!
Hororové romaneto od Petra Bočka, spoluautora úspěšných povídkových knih "Mrazivé příběhy" a "Výprodej nočních můr", s ilustracemi Daniely a Denisy Ponomarevových.
"Hrobořadí" právě vychází v nakladatelství Nová Forma, lze ho zakoupit na www.kniznieshop.cz.
Atmosférický video trailer najdete na stránkách https://www.youtube.com/watch?v=bGIKA_Vnlgw.
Ukázka z knihy "Hrobořadí":
Mojmír Landman se unaveně svezl na vyšívané polštáře. Vzpomínky na bratra a synovce ho totiž dostaly do podivně stísněné nálady. Rozhodl se proto uvolnit příslušnou meditací. Odhodil ze sebe vyšívaný kabátec a zaujal nejvhodnější pozici pro takovouto příležitost. Sepjal ruce, přimhouřil oči a snažil se vypudit černé myšlenky. Ale nedařilo se.
Náhle před sebou viděl strhaný bratrův obličej, jeho zoufalství a bolest. Pak ten prokletý penzion: dlouhé klenuté chodby, řady zavřených dveří, polstrovanou místnost ve sklepě, mohutné schodiště s kamenným zábradlím, plastové hodiny nad vchodem do kanceláře, přízračného baziliška na desce stolu, zdravotní sestru předávající dokumentaci …
Počkat! Ano, zdravotní sestru předávající dokumentaci! Tu přece zná, ta bydlí nedaleko! Jak to, že si na ni dřív nevzpomněl? Musí tomu mladíkovi okamžitě zavolat. Rychle procitl z tranzu a sáhl po mobilu. Jakže se vlastně představil? Ano, Velc, Pavel Velc. Ale to jméno mu přeci taky něco říká! Jasně! To ale znamená, že on vůbec neví …
Už se chystal zmáčknout tlačítko mobilu, když ucítil silný tlak v podbříšku.
Co to?
Ne, telefonování musí počkat, stolice nepočká. Alespoň ne v tomhle případě. Bude rád, když doběhne! Že by to ráno přehnal s tím ajurvédským thé?
Co nejrychleji se prosmykl k toaletě, půlky stlačeny jak čelisti svěráku. Trhl klikou a naučeným chvatem stáhl veškeré textilie od pasu dolů. Jakmile ucítil chladivou jistotu prkénka, uvolnil svěrače. Měl pocit, že ho opustil nejméně hektolitr tekutiny. Obsah záchodové mísy mu šplíchl na hýždě. Pak, rytmicky oddechuje po tom sportovním výkonu, zaslechl pod zadnicí podivné bublání. Když se chtěl odlepit, zjistil, že ho jakási neznámá síla přidržuje ve stejné pozici.
V ten okamžik ho zachvátila panika. Srdce se mu rozbušilo v rytmu kulometné palby, čelo pokryly krůpěje potu, ústa ovládlo vyprahlé sucho. Rukama se zoufale vzpíral o plastové prkénko, tělo nakláněl směrem ke dveřím, ale všechno snažení se jevilo jako marné. Hladina vystoupala až k jeho pokožce a jemně ji olízla. S děsem čekal, co bude následovat. Chvilku, pouhou chvilinku byl absolutní klid.
Pak mu do konečníku vystřelilo cosi, co v posledním záblesku jasného rozumu identifikoval jako mohutný zašpičatělý kůl. Ta věc vzápětí pronikla do břišní dutiny a v ten okamžik se jeho tělem rozlila všeobjímající nesnesitelná bolest. Z hrdla se mu vydral výkřik, který přerušilo až eruptivní chrlení krve. Břicho se mu začalo nafukovat, takže za chvilku získal podobu samotřetího sněhuláka. Jeho stěny se rozkmitaly, tvar se dramaticky měnil jako by v něm řádilo hejno žraloků. Pak se ozval zvuk, jako když se roztrhne povlečení, jako když rvete ze záhonu plevel nebo jako když rozepínáte suchý zip. Jakási obrovská ruka uchvátila veškerý tělní obsah nebohého inženýra a vyvrhla ho do záchodové mísy. Zbytek, vlastně jen končetiny, kůže trupu a hlava se vzápětí sesunuly tamtéž jak vypuštěná resuscitační panna. Nakonec zaznělo praskání kostí a vše vyvrcholilo mohutným spláchnutím.
Toaleta byla prázdná. A čisťounká, že by se z ní dalo snad i jíst.
