Pekelný baseball
Jigoku Kôshien
Japonsko, 2003, 87 minut
Režie: Yudai Yamaguchi
Scénář: Isao Kiriyama, Ryuichi Takatsu, Yudai Yamaguchi a podle mangy Gatarô Mana
Hrají:
Tak Sakaguchi (Yakyû Jubei)
Atsushi Itô (Megane)
Hideo Sakaki (Hôichi)
Já tyhle japonské šílenosti miluju. Hlavně i proto, že je jejich základem manga, kterou si snad po zhlédnutí snímku „Pekelný baseball“ budu muset přečíst. Tohle prostě napadne jenom Japonce, navíc to předvedou v takovém obalu, který je krásně ujetý, a vám se to bude líbit, anebo nad tím ohrnete nos a nejspíš to ještě pohřbíte někam hodně hluboko. Ale já mám ujetost rád.
A v čem, že je tohle tak ujeté? V Japonsku je celkem oblíbenou hrou baseball, což samo o sobě tak ulítlé není. Ale Man Gataro, který vytvářel původní mangu, si stanovil trochu jiná pravidla – vyhrát v jeho baseballu může jedině ten tým, který má někoho živého na hřišti. Prohrává ten tým, jehož všichni hráči jsou mrtví. A tohle není podáno jako drama, ale jako bizarní komedie.
Proti sobě jsou dva týmy. Na jedné straně jsou učitelé, na druhé straně jsou žáci. A jde opravdu jen o to, aby se navzájem vyřídili. Tohle dává prostor pro využití naprosto praštěných postaviček, ať už mrtvých nebo nemrtvých, pro brutální akci a pro některé scény, které jsou skoro neuvěřitelné v tom, jak jsou pojaté. Dojde na superhrdiny, dojde na roboty, dojde na kovboje, prostě všechno možné.
Gore zde není nějaké přehnané, ale nechybí, všechno je ale přizpůsobeno tomu, aby to byla černohumorná zábava, na které se povezete až do konce, jako kdyby šlo tvůrcům o to, aby zde nebyl ani jeden klidný, jeden normální okamžik, všechno musí být přehnané. A takové to nakonec také je. Bizarnost střídá bizarnost, ale přitom je zde pořád jasná dějová linka, která dává určitý smysl. A když tohle přijmete, budete se bavit.
Nečekejte od tohoto snímku velké umění, jen se připravte na to, že tady jsou specifická pravidla, která přijmete, nebo nepřijmete. A jsou to jen pravidla toho, co všechno je možné a co už ne. Pro mě tohle je zábava a nějak zjišťuji, že jsou mi Japonci svou podivnou mentalitou a smyslem pro humor docela blízcí. Tohle je jako šílený pořad pro děti, jen v pořádně drsném a sem tam i hororovém hávu, ale pořád je to sranda.
Hodnocení: 60 %
