Během minulého roku mě nejvíce ovlivnila především noční událost, kterou jsem zažil během jedné červnové noci na Vysočině, kde jsem trávil dovolenou v kempu Štíří důl. Na svém notebooku jsem tenkrát hrál v chatce svou oblíbenou hru Mario. Přítelkyně už spala a já ji nechtěl rušit, ale ten úkol splnit všechny úrovně jsem musel zvládnout.
Zrovna jsem si říkal, že toho asi už nechám, když mě něco začalo pálit do nohou. Hodně mě to vyděsilo a pořádně probralo z částečné dřímoty takovým způsobem, že jsem nahlas zařval, což probudili Alenu unavenou po dlouhém výletním dnu. Stále ještě nabuzen adrenalinem jsem začal prozkoumávat, co mi způsobilo takovou bolest. Překvapení bylo obrovské, pod stolem jsem našel netypickou rostlinu s bodlinami, která jakoby prostupovala dřevěnou podlahou. Byl jsem naprosto konsternován, protože nic takového jsem si během pobytu v chatce nevybavoval. Ačkoliv byla pozdní noc, ne přímo první máj, ale červnová, rozhodl jsem se, že se o nález podělíme se správcem kempu. To co mě čekalo, bylo strašné. Naskytl se mi naprosto nečekaný obraz okolní krajiny. Všude byly vidět rostliny s bodlinami, které jako by se objevovali a skrývali ve velice krátkých intervalech. Rozhodl jsem se, že vezmu teď již stejně nevěřícně koukající přítelkyni na nějaké bezpečnější místo, protože v chatce už to začalo být velice nebezpečné, protože z několika míst najednou už začali vystupovat tyto rostliny a u okna se dokonce objevil nějaký tvor připomínající vzdáleně želvu ale s mnohem vražednějším pohledem.
Postupovali jsme obezřetně tak, abychom nestoupli na žádnou z těch rostlin, ale zároveň s rozmyslem tak, abychom se vyhnuli přibližujícím se želvám a také ježkům, které postupně přicházeli z nedalekého lesa. Alena navrhla, že bychom měli zburcovat ostatní lidi v chatkách. Zkusil jsem tedy nejbližší chatku, kterou jsem právě míjel, po chvíli bouchání na dveře jsem se rozhodl je prorazit. Na jakékoli zachraňování bylo ale již pozdě, jejich těla už byla okusována od ježků a želv a v jejich tělech jsem zahlédl spoustu nebezpečných bodlin. Přišli jsme pozdě. Zřejmě zahynuli ve spánku. Toto zjištění nás přivedlo do ještě bezvýchodnější situace a začala nás přepadat panika. Dali jsme se na zběsilý útěk, kdy jsme přeskakovali pobíhající zmutovaná zvířata. Během tohoto úprku jsme dostali několik bodlin od nebezpečných rostlin. Po několika minutách co jsme doběhli na zpevněnou, asfaltovou silnici vedoucí ke kempu, kde rostliny podložím jak se zdálo neprostupovali jsme s hrůzou zjistili, že v místech vpichu bodlin se začalo zanícené okolí velice rychle zbarvovat do nezdravé černé barvy podobné při těžkých omrzlinách.
Zřejmě důsledkem jedu, který nám prostupoval tělem se začala měnit i námi vnímaná realita v našem okolí. Noční obloha dostala jednotónový nádech světlé modři, tak i detaily světa se postupně rozpadli a vynikali už jen rovné kontury, které vymezovali rozhraní mezi prostředími. Bohužel zvířata nás sledovala neustále. Rozhodli jsme se postupovat pořád dál a hledat nějaké místo, kde bychom byli více v bezpečí. Naše úzkost dosáhla další meze, když se před námi objevil potok a jediný způsob jak utéct bylo jej přeskočit. Alena v tuto chvíli začala vzlykat, a říkat že už dál nepůjde, že to nemá smysl, ať to zkusím sám. Pochopil jsem, že musím něco vymyslet, abych ji zachránil. Naštěstí jsem si všiml nedalekého kamene, který jakoby vystupoval ze světlé modři oblohy. Naštěstí byl dosažitelný tak, aby se na něj člověk dostal. Pomohl jsem ji na něj vyšplhat a slíbil, že se vrátím. S bolestí v srdci, že ji opouštím jsem přeskočil potok a následně se nechtěně propadl do jeskyně. Ovšem i tady jsem uviděl známé zmutované želvy. S naprostou beznadějí jsem skočil přes tohoto tvora, ale něco se zvrtlo, nevím, jestli to byl kotník nebo něco jiného, ale dopadl jsem přímo na zmutovanou želvu. Ta využila situace a velice rychlým pohybem otevřela nepřirozeně obrovskou tlamu a svými ostrými zuby mi pronikla až do dutiny břišní.
Probudil jsem se zařváním, nebo alespoň si to myslím. S hlavou sklopenou nad notebookem jsem prospal celou noc. Taky mě od toho bolelo celé tělo. Na hlavě otlačené jednotlivé klávesy, ale s pocitem že jsem naživu jsem vyšel zkontrolovat svět, jestli je stejný tak jak jsem ho znal před mým snem. Vše se zdálo být normální až na jednu maličkost, u chatky, kterou jsem ve svém snu vyrazil, byli i teď dveře vyražené. Utěšil jsem se, že jsem si vše jen vymyslel a dveře tak museli vypadat i při našem příjezdu. Navečer, ale dorazil správce, s tím jestli neznáme Čermákovi, co bydleli v nedaleké chatce, prý ujeli a k tomu mají vyražené dveře. Vše jsem tenkrát zamluvil a tvrdil, že jsem tvrdě spal. Potom už si jen vybavuji, že jsem na toto téma dlouho diskutoval s Alenou, ale ta si nic nepamatovala, i když určité obrazy z mého snu ji přeci něco říkali. V konečném důsledku z toho mám ještě teď zvláštní pocit, a proto už teď před spaním radši nic na počítači nehraji, raději si čtu.
