Paranormal Activity
Paranormal Activity
USA, 2007, 86 minut
Režie: Oren Peli
Scénář: Oren Peli
Hrají:
Katie Featherston (Katie)
Micah Sloat (Micah)
Mark Fredrichs (Médium)
Amber Armstrong (Amber)
Už několikrát jsem psal, že zrovna nemusím filmy, kde se píše, že byly natočené podle skutečné události, nebo si alespoň hrají na něco, co je autentické. Takové filmy jsou pro mě většinou odsouzeníhodné a nezmění to ani jejich zhlédnutí. Ale „Paranormal Activity“ pro mě představuje výjimku. Proč? Jeden z důvodů může být ten, že jsem film viděl v nabité atmosféře kina, což byl hezký zážitek. Kráčet po skončení po popcornovém koberci je docela zábava. Ano, jsem jeden z těch trapných týpků, co neječí, neleknou se a pak se smějí ostatním, kteří jsou příjemně, no možná i nepříjemně vyděšení.
„Paranormal Activity“ je na první pohled další film o tom, že jsme v domě, kde je nějaký ten poltergeist, který dělá bordel. Hned mě napadne film Poltergeist, který ale považuji za film rodinný. V rámci 101 nejlepších hororů se na něj ještě dostaneme. Ale „Paranormal Activity“ se vydává jinou cestou. Hraje si na onen rádoby věrohodný záznam reality, který má diváka oslnit svojí autentičností. Podobně jako u „Záhady Blair Witch“ jsou všechny záběry natočené domácí kamerou, aby byla „pravost“ věrohodnější.
Vlastně proti tomu nic nemám. Jen mi vadí sama skutečnost, že si film chce hrát na něco strašně věrohodného, i když to věrohodné vůbec není. Asi jsem až příliš racionální typ, a když se řekne film, rovnou je to pro mě něco, co není skutečné – samozřejmě pokud to není dokument. V hororu je autenticita něco, čeho se mnoho filmařů snažilo dosáhnout. A svět jim kolikrát uvěřil – například Záhada Blair Witch, ale také třeba „Cannibal Holocaust“ jeden z nejkontroverznějších hororů historie a do jisté míry také jeden z nejpřeceňovanějších. Také se s nimi setkáme v seriálu o 101 nejlepších hororech...
Hlavní pozitivum „Paranormal Activity“ vidím v tom, že si zahrává z duchy, což je obecně oblíbené téma. Poltergeisti nás děsí už pěkně dlouho. Věříme v ně? Nevěříme? Na tom vlastně nezáleží, protože se nám film snaží namluvit, že ano, ale můžeme jej pořád brát jen jako film a stejně máme ono příjemné mrazení v zádech. Co asi uvidíme, když se rozsvítí? Co se asi stane na konci? Vyděsí nás to? Anebo to bude jen další patlanina?
Film není nijak objevný, ale je docela dobře natočený. Hraje si se všemi schématy duchařského hororu (pohybování předmětů, problikávající záznam, přítomnost média, které stejně nic nezmůže), ale dává nám i něco navíc. Duch není spojen s domem, ale s dívkou. Nic převratného, ale příjemné – rovnou se dovídáme, že pomoc ani není možná, dokud dívka nezemře. Film graduje až do finále, které je očekávané, ale přesto vyděsí. Autoři nás nechali spatřit tu největší hrůzu, přímo na nás hodili nadpřirozeno, které nás uzemnilo. Film nevyznívá do ztracena jako finále „Záhady Blair Witch“, ale servíruje nám přesně to, co divák chce. I když se snímek tváří jako autentická nahrávka, je to v podstatě pravá popcornová zábava, která fanouška potěší.
Trochu mě překvapilo, že došlo na druhý díl, ještě víc mě překvapilo, že dojde na třetí, ale z něčeho, co stálo jen 15 000 dolarů, které se ve finále vrátily zhruba sedmtisíckrát, se filmové studio pokusí vytěžit co nejvíce. Druhý film, který byl výrazně dražší (asi 2 750 000 dolarů), ukazuje, že se investice vyplatila, protože celosvětové tržby jsou zatím jen o 20 miliónů dolarů horší než u prvního dílu. A to vlastně v konečném součtu není tak špatné. Trojky už se ale trochu bojím. Pochybuji o její kvalitě. Nechme se (ne)mile překvapit.
Hodnocení: 60%
