Panna a netvor
Československo, 1978, 91 minut
Režie: Juraj Herz
Scénář: Juraj Herz, Ota Hofman a František Hrubín podle pohádky Jeanne-Marie Leprince de Beaumont
Hrají:
Zdena Studenková (Julie)
Vlastimil Harapes (Netvor)
Václav Voska (Otec)
Jana Brejchová (Gábinka)
„Panna a netvor“ je pohádka, kterou jsem naposledy, před zhlédnutím pro napsání této recenze, viděl jako dítě. A viděl jsem snímek několikrát. Zapůsobil na mě, udělal na mě dojem, a to svou poměrně temnou atmosférou, kterou snímek má. Však i to byl důvod, proč jsem si řekl, že by bylo fajn ho mít také na Horor Webu. Tohle je jedna z těch pohádek, kde jsou ty hororové kořeny jasné.
Ten základ je jednoduchý, tu pohádku asi budeme znát, a snad nejen proto, že zde byla nedávno americká, disneyovská verze. Ale je to o tom, že zde žije princ, který je ve skutečnosti zlým monstrem, ale to je na pohled, protože lidi hodně dají na první dojem. Ale pak je zde i jeho nitro, které je dobré, ač on sám je sžíraný tím, že nevyhovuje určitým estetickým normám.
Pohádka „Panna a netvor“ tohle docela dobře zachycuje, a to nejen scénami, kde se nám netvor představuje, ale také vnitřními monology, které postava vede a v nichž je asi celkem snadné poznat, že je nemluví sám Vlastimil Harapes, jenž hraje monstrum. Jeho hlas namluvil Jiří Zahajský. Pohybově se však jedná o vystoupení samotného Harapese, který se pod maskou skutečně skrýval.
Maska z filmu „Panna a netvor“ – stejně jako triky, které jsou zde použity – se musí ocenit. Juraj Herz nešel disneyovskou a vlastně jakousi obecnou, ustálenou cestou, která monstrum připodobňuje spíše lvu, ale zvolil si cestu ptačí, kdy zvolená maska je krásně děsivá a skutečně vypadá impozantně. Stejně jako smutně a nostalgicky přesně v těch scénách, kde je to potřeba.
Československý snímek „Panna a netvor“ je krásnou ukázkou toho, jak mohou být pohádky nádherné a přitom děsivé. Stačilo jen to, aby se toho ujal tvůrce, který se nebál pojmout pohádku hororově, protože ona stejně hororovou podstatu má. A může končit krásně. Do toho navíc duní varhanní hudbě. Nejednou jsem si – i díky nasnímání některých scén – vzpomněl na klasický horor „Fantom opery“ s Lonem Chaneym Sr.
Hodnocení: 80 %
