Pan Twardowski
Polsko, 1936, 85 minut
Režie: Henryk Szaro
Scénář: Wacław Gasiorowski, Anatol Stern
Hrají:
Franciszek Brodniewicz (Twardowski)
Kazimierz Junosza-Stępowski (Ďábel)
Maria Bogda (Kasia)
Elżbieta Barszczewska (Neta / Paní Twardowská)
Film je natočen na základě polských bájí a legend o šlechtici panu Twardowském. 17. století je v plném proudu. Twardowski se na popud tajemného nočního návštěvníka v jeho domě vydává do Krakova k jistému alchymistovi, aby se u něj naučil odhalit a ovládnout taje života a smrti. V Krakově se bezhlavě zamiluje do nádherné Nety. Jednou v noci se vydá k ní domů, kde zjistí, že se druhý den má Neta vdát za místního bohatého šlechtice. Twardowski se Nety zeptá, zda by si vzala jeho, kdyby jí do zítřka donesl mnohem více zlata a šperků, než ji může nabídnout šlechtic. Po bohatství a moci bažící Neta přitaká. Twardowski ještě v noci s pomocí tajné alchymistovy čarodějné knihy vyvolá Ďábla a za čarodějné schopnosti a znalosti mu na sedm let upíše svou duši. Vymíní si však, že si Ďábel jeho duši může vzít pouze v Římě. Ďábel souhlasí a Twardowski podepíše smlouvu. Druhý den Netu zahrne zlatem a šperky a ožení se s ní. Twardowského schopnosti se rozkřiknou po okolí a začnou jej navštěvovat různí lidé s různými přáními. Jedním z nich je i král Zygmund, kterému zemřela žena Barbara a žádá Twardowského, aby vyvolal jejího ducha. Twardowski to odmítá, Neta jej však, pod chamtivou vidinou uvedení do dvora, přemluví. Po čase Twardowski prohlédne Netinu hamižnost, pomstí se jí a nalezne skutečnou lásku. Vyprší však jeho čas a Ďábel se začne dožadovat svého vlastnictví – Twardowského duše.
Bez obalu musím říct, že miluju černobílé filmy, tím více, když to jsou fantastické či hororové snímky. K „Panu Twardowskému“ (po přečtení několika materiálů o jeho dvou filmových zpracováních) jsem přistupoval trošku s obavami. Ty však hodně rychle zmizely.
„Pan Twardowski“ je scénáristicky, režisérsky a částečně herecky hodně dobře zvládnutý film, který mě, přihléneme-li k roku jeho vzniku, velice mile překvapil.
Příběh je zajímavý od začátku až do konce, nevyskytují se v něm žádná hluchá či nastavovaná místa, všechno, co se ve filmu stane má své opodstatnění a své místo. Každá scéna film táhne kupředu, rozvíjí děj a postupně zapadá do celku. Je zcela namístě pochválit oba scénáristy, že ze všech historek a povídaček o panu Twardowském dokázali poskládat zajímavý a napínavý příběh, a režiséra, že to dokázal ukočírovat.
Milým překvapením pro mě byla triková a maskérská stránka filmu.Vyschlá mrtvola objevující se ve filmu je opravdu strašidelná, pohybující se ruce, střežící truhlu s čarodějnou rukou, jsem se i trochu lekl. Twardowski ve filmu vyvolává ducha mrtvé ženy, proměňuje lidi v králíky a psy, prochází zdí a létá v povětří na kohoutovi.
Ve filmu se objevila široká plejáda nejlepších meziválečných polských hereckých hvězd a jde to vidět. Neuvěřitelně krásná E. Barszczewska hraje svou po bohatství a moci chtivou Netu přesvědčivě, Junosz-Stepowski pojal Ďábla trošku civilněji, přesto však démonicky a z jeho ďábelského smíchu až zamrazí, a Kurnakowski jako Twardowského pobočník Maciek vytváří přesně tu klasickou jednu humornou postavu, které se ve filmech často objevují, jeho průpovídky, pohyby a grimasy opravdu rozesmívají. A Brodniewicz jako samotný Twardowski? Přesně vystihl a zapadl do šablony lidového hrdiny, kterým Twardowski bezpochyby byl. U něj se však projevil jeden z neduhů filmu. „Pan Twardowski“ byl natočen v době, kdy filmový průmysl teprve opouštěl své plínky a batolecí věk a začal dělat první odvážné kroky. Je logické, že se tehdy ve filmech objevovali hlavně a převážně divadelní herci a herečky. Mezi divadelním a filmovým herectvím je rozdíl, divadlo je ochuzeno o tu vizuální stránku vyprávění a vše stojí na výkonu herců a hereček, kteří mnohdy musí spoustu věcí, které se ve filmu obejdou jedním dvěma záběry a dobrým střihem, zahrát svým tělem a tu pocitovou stránku hlavně výraznou (a pro film mnohdy zcela přehnanou) obličejovou mimikou. A v tom vidím jeden z mála problémů filmu. Nejen Brodniewicz mnohdy svou obličejovou mimikou a výrazovostí přehrává, místy to působí až komicky. V celkovém pohledu na film to však je jen nepatrný detail, na který se dá hodně rychle zvyknout. Kromě toho film nabízí mnohé dobře zvládnuté davové scény (ne nadarmo byly tehdejšími kritiky označeny za ve své době nejlepší davové scény vůbec), dočkáme se i hospodské rvačky.
Abych ale pořád filmu nepochleboval, má samozřejmě i své negativní stránky. A tou jsou částečně kamera a střih. U trikových scén střih odvádí skvělou práci, u těch „normálních“ scén je však někdy nepřesný nebo zbrklý (hospodská rvačka) a kamera občas až moc dlouho zabírá „nezajímavá“ místa (třeba zeď).
„Pan Twardowski“ mě velice mile překvapil, jsem rád, že jsem si ho pořídil a že jsem ho viděl, určitě se k němu ještě někdy vrátím.
