Otčím
The Stepfather
Velká Británie, USA, 1987, 89 minut
Režie: Joseph Ruben
Scénář: Carolyn Lefcourt, Brian Garfield a Donald E. Westlake
Hrají:
Terry O'Quinn (Jerry Blake)
Jill Schoelen (Stephanie)
Shelley Hack (Susan)
Charles Lanyer (Dr. Bondurant)
Terry O'Quinn je člověk, o kterém jsem, přiznám se, do doby, než jsem viděl seriál „Ztraceni“, neslyšel. A je to moje velká chyba, protože tenhle člověk ukázal už dávno, že je skvělým hercem a že mu sedí role chlapů, kteří nejsou jednodušší, ale naopak mají psychiku hodně narušenou. Terry O'Quinn to prezentoval hlavně ve snímku „Otčím“, kde vytvořil skutečně ukázkového šílence, který se rozhodně zapsal do dějin hororového filmu, protože už úvod nám jasně říká, že tenhle chlápek to nemá v hlavě v pořádku, ale zároveň je geniálním „hercem“ a dokáže hrát svou roli – mluvím teď o Jerry Blakovi. Jenže i nejlepší herec se může ve svých rolích ztratit.
Jerry je člověk, který chce jen jednu jedinou věc – šťastnou a spokojenou rodinu, nic víc ke štěstí nepotřebuje. Jenže mu to nějak nevychází. Ať se děje, co se děje, vždycky se něco pokazí. A tak musí svojí rodinu zabít, přesunout se dál a zkusit štěstí s novou manželkou a s novými dětmi. Může mu to vydržet? Může se stát, že jeho další rodina konečně bude ta pravá a nedojde k rozbrojům? Jerry totiž jen těžko snáší, když je mu sděleno, že za problémy může on. V takové chvíli už si hledá novou práci, nový vzhled a nůž, kterým by všechno ukončil, aby mohl vytvořit rodinu novou.
Joseph Ruben natočil přesvědčivý, silný film, který si na malém prostoru hraje krásně s psychikou šílence. Podobné filmy mám v poslední době hodně rád, takže mi „Otčím“ padl do noty. Příběh není dokonale originální, jsou zde nějaké ty nedostatky, které prostě pramení z toho, že je příběh šablonovitý, ale díky O'Quinnovi je posunut dál. Jeho výkon je prostě geniální. V jednu chvíli mu věříte, že je oddaným otcem, milujícím manželem, ale ve druhé chvíli už vidíte, jak dává průchod své zuřivosti a podle všeho i schizofrenii. Utáhnul celý film, i když mu skvěle sekundovala Jill Schoelen v roli nezvedené nevlastní dcery, která už od začátku tuší, že je Jerry divný. Zajímalo by mě, kam se asi Jill poděla. Už léta o ní ve filmu nebylo slyšet. Je to škoda, že takové herečky mizí.
„Otčím“ nenadchne zajímavou kamerou, dobrou hudbou nebo promakanými efekty – ono i vrážení nože do břicha zde vypadá dost toporně – a tak mu zbývá skutečně jen málo, co ohromí. Kromě hereckých výkonů je to i docela dobrá atmosféra, která postupně narůstá i díky tomu, že po Jerrym pátrá bratr jedné z jeho předchozích obětí.
Film mě naprosto dostal ve chvíli, kdy si Jerry spletl své jméno, které řekl před manželkou a začal pak nahlas přemýšlet o tom, jaké má vlastně jméno tady, v téhle rodině. Dokonale se ztratil ve všech rolích, a to je podle mě vrcholný moment snímku, který jsem si užíval. Podobně jako u hudby zjišťuji, že starší díla mě lákají mnohem víc než díla novější, která postrádají originalitu a i nějakého ducha. „Otčím“ je pro mě prostě dobrým filmem.
Hodnocení: 65%
