Osvícení

Stephen King - The Shining Originální vydání: 1977, Doubleday První české vydání: 1993, Laser, Plzeň Druhé české vydání: 2003, Beta-Dobrovský, Praha Překlad obou vydání: Ivan Němeček	The Shining, USA, Velká Británie, 1980 Režie: Stanley Kubrick Scénář: Stanley Kubrick a Diane Johnson Hrají: Jack Nicholson (Jack Torrance) Danny Lloyd (Danny Torrance) Shelley Duvall (Wendy Torrance) Scatman Crothers (Dick Hallorann)

   Román Osvícení (The Shining) vyšel poprvé v roce 1977, tedy dva roky po Prokletí. Z toho nám vyplívá, že si King s psaním dal v roce 1976 pauzu, ale od vydání Osvícení se skoro nezastavil a každý rok vydal nejméně jednu publikaci, ať už román anebo sbírku povídek či novel. Toto jeho téměř sebezničující tažení trvá až do současnosti, kdy letos vydává román s názvem The Cell, který už se chystá na zfilmování. U nás ještě nevyšel, ale do konce roku by se to mělo napravit a kniha pod názvem Mobil vyjde u Dobrovského, který po Laseru převzal záštitu nad dílem hororového mistra. Ještě k onomu zfilmování, režie se chopí Eli Roth (Hostel) a mě napadá jediné slovo – Proboha!
   Než se pustím do příběhu, tak opět něco trochu o tom, jak je kniha napsána po formální stránce. Podobně jako Prokletí je i tento román rozdělen do pěti částí, ale tentokrát bez prologu a epilogu. Části nesou názvy Úvodní záležitosti, Poslední den sezóny, Vosí hnízdo, Zasněženi a Otázka života a smrti. Kapitoly v jednotlivých částech jsou číslovány a každá pojmenována. Narozdíl od Prokletí, zde už nejsou kapitoly děleny na sekvence, takže je Osvícení zase trochu jiné než první dvě knihy, i když je pravdou, že původním Kingovým nápadem bylo pojmout příběh jako tragédii a rozdělit ji do aktů, od čehož nakonec upustil.
   V úvodu příběhu nechybí citace a tentokrát rovnou od jednoho ze zakladatelů hororového žánru Edgara Allana Poea. Citát je z povídky, která se řadí mezi jeho nejlepší, z Masky červené smrti. Již tato ukázka nám dá tušit, co s námi King na dalších stránkách zamýšlí. Bude s námi tančit, budeme se bavit, ale až přijde daná chvíle, nebudeme si jisti, jak se máme zachovat, budeme nervózní a vystrašení z toho, co se má stát. Neslyšíme přicházet smrt?

   První kapitola nás vrhne rovnou do děje, žádné tajemné úvody, kdy nevíme, co se stalo, ale přímo se setkáváme s hlavním „hrdinou“ Jackem Torrancem, který je na pohovoru u „důležitého blbečka“ pana Ullmana. Jack se má stát zimním správcem hotelu Overlook v Coloradu a Ullman se chce ujistit, že na to má. Jack je spisovatel (opět) a tuto práci chce vzít i proto, že má s psaním problémy, a jelikož bude mít jako správce spoustu volného času, chce napsat nový román. Ullman seznamuje Jacka s historií hotelu, která není úplně růžová. Černým momentem je zima na přelomu let 1970-1971, kdy se správcem stal jistý Delbert Grady, který zešílel a zabil celou svou rodinu. Ullman varuje Jacka, že pobývat tak dlouho na uzavřeném prostoru pouze s manželkou a synem, může vést k ponorkové nemoci a nemusí mít nejlepší dopad na psychiku člověka. Jack v tom však problém nevidí, neboť svou rodinu považuje za šťastnou, i když jednou nedopatřením synkovi vykloubil rameno. I přes tuto událost chlapce miluje a je to z počátku poznat, ač neustále máte pocit, že pan Torrance dokáže být pěkně zlým chlapíkem. Zkrátka, jde z něj strach.
   Jack je jako správce přijat a odjíždí do Colorada, aby se v Overlooku zabydlel. S ním jedou manželka Wendy a zmiňovaný syn Danny. V hotelu se seznamují s personálem a hlavně se šéfkuchařem Dickem Hallorannem. Scéna, v níž Dick chlapce osloví přezdívkou, jež mu říká matka, doktore (v originále Doc), ale o níž kuchař nemohl vědět, napovídá, že Dick není úplně obyčejný, ale to není ani Danny. Právě od Dicka se dozvídáme, co je to ono osvícení v názvu knihy.
   Zaměstnanci odjíždí a rodina Torranceova zůstává sama. Všichni hotel milují, všem se v něm hrozně líbí, ale idylka netrvá dlouho. Jack se začíná uzavírat do sebe, pije (King do Jacka vložil kus sebe sama), Danny má „halucinace“ a Wendy má pocit, že ne vše bude tak růžové, jak se na první pohled zdálo. Události vedou k děsivému konci, kdy se Jack pokusí napodobit čin Delberta Gradyho. I když on vlastně Delbert nikdy správcem nebyl, to Jack byl odjakživa správcem…
   Osvícení je kniha o šílenství. S Torranceho se postupem času, který tráví s rodinou v hotelu, stává šílenec, ale mě pokaždé napadne otázka: Může za to samota a odloučení od lidí nebo na tom má svou zásluhu hotel, který byl v minulosti svědkem hrůzných činů? Asi záleží na úhlu pohledu, zda se na Kinga díváme jako na autora psychologického dramatu nebo jako na hororového spisovatele. Kniha je ale zároveň o přátelství. Dick Hallorann, ač Dannyho ani Wendy pořádně nezná, byl natolik uchvácen chlapcovým osvícením, že se je rozhodne zachránit, když se doví, že není vše v pořádku a má dojít k tajemnému „dromu“. Jestli nevíte, co drom je, zkuste si knihu přečíst. Dick kvůli chlapci a jeho matce cestuje až ze slunné Floridy. Podle mě, tohle je pořádný důkaz přátelství.


   Již v předcházejícím článku o Prokletí Salemu jsem se zmínil, že podle knihy byl natočen vynikající film a to roku 1980. Sám musím přiznat, že se mi líbil ještě o něco víc než kniha. King ji samozřejmě napsal skvěle, meziřádky, které jsou pro něj tak typické (meziřádky jsem si je nazval sám, jsou to řádky, které přerušují text a jsou jakýmisi myšlenkami hrdinů, většinou psané kurzívou a v závorce), ještě více navozují atmosféru šílenství, ale přesto je film lepší. A kdo za to může? Režisér i tři představitelé hlavních rolí.
   Režisérem filmu je již sedm let zesnulá legenda světové kinematografie Stanley Kubrick. Každý jeho film znamenal něco nového, skoro každý jeho film se stal kontroverzním. Stačí jmenovat Lolitu, v roce 1962 doslova skandál, i když dnes už to tak nevidíme, nebo Mechanický pomeranč, film, díky němuž se v Anglii zvedl počet kriminálních a násilných činů, sám Kubrick pak snímek stáhl. Mohl by si tohle dovolit každý tvůrce? Těžko. Kubrick se stal legendou jako člověk a stejně tak je tomu i u jeho filmů. Do zlatého fondu se řadí i jeho Osvícení, pravděpodobně nejlepší adaptace Kingových knih spolu s Vykoupěním z věznice Shawshank.
   Za genialitu filmu však nemůže pouze režisér, ale také trojice hlavních postav. Jacka Torrance si zahrál mistr vyšinutých a psychicky labilních postav Jack Nicholson. Wendy, Jackovu ženu, ztvárnila Shelley Duvall. Tahle herečka není sice žádná hollywoodská sexbomba, ale o to byla v roli uťápnuté a vystrašené ženy uvěřitelnější. Malého Dannyho si vystřihl jistý Danny Lloyd (podobnost jmen herců a hlavních postav je zajímavá), s nímž se i přes jeho úchvatný výkon v dalších filmech, kromě jednoho u nás neznámého snímku, nesetkáme. Jeho výkon (natáčel ve věku šesti let! Kubrick před ním musel tajit, že filmují horor) je skutečně zarážející, a když pronáší své „Redrum!“ skřípavým hlasem, ježí se vám chlupy v zátylku. A vězte, že redrum není zkrácenina pro červený bubínek.


   Úvodní scéna filmu, ač se jedná o letecký záběr krajiny, kde sledujeme jedoucí automobil, vás uchvátí a naladí na nadcházející podívanou. Hudba v této úvodní scéně je natolik promyšlená, tak jako vždy u Kubrickových filmů a jako i ve zbytku Osvícení, že vás vtáhne do děje a vy už jen čekáte, s čím na vás režisér vystartuje. A co následuje, je skutečně koncert. Děsivý koncert Jacka Nicholsona a malého Dannyho, z něhož, i když má být kladnou postavou, jde mnohdy strach stejně jako z jeho otce. Pokud jste nejprve viděli film a až potom četli knihu, nemůžete si jako Jacka a Dannyho Torranceovi představit někoho jiného, než tyto dva herce.
   Osvícení patří k dalším podařeným románům Stephena Kinga, ale i u něj, podobně jako u Carrie, má člověk pocit, že za jeho věhlas může do značné míry filmové zpracování. V tomto článku případně omluvte mou přílišnou zainteresovanost, neboť jsem velkým fanouškem jak Stephena Kinga, tak i režiséra Stanleyho Kubricka, jehož považuji za vrchol kinematografie 20. století.
   Jestliže se více zajímáte o dílo Stephena Kinga, možná vám neušlo, že v jeho kompletní bibliografii je mezi vydáním Prokletí Salemu a Osvícením ještě jedna kniha a to kniha Vztek. Ale pokud víte toto, musíte vědět, že na obálce knihy nebylo napsáno jméno Stephen King, ale Richard Bachman. Kdo je tento chlapík, o tom se rozepíši někdy v budoucnu. Příští článek bude o knize dvou podob, o Svědectví.