Opowieści niezwykłe: Mistrz tańca
Polsko, 1969, 28 minut
Režie: Jerzy Gruza
Scénář: Janusz Majewski, Jerzy Mierzejewski
Hrají:
Andrzej Łapicki (Mistrz tańca)
Bronisław Pawlik (Józef)
Kazimierz Rudzki (novinář)
Ewa Wiśniewska (žena umírajícího staříka)
Novináře tentokrát navštíví duch jistého muže jménem Józef, který vypráví neobyčejnou příhodu, jež se mu stala během života. Jednoho večera jej na ulici zastaví tajemně vyhlížející muž, který ho donutí následovat jeho kroky. Málomluvný muž ho zavede do jednoho domu, kde navštěvují různé byty a v každém bytě někdo během jejich návštěvy zemře. Józef se snaží odejít, ale tajemný muž mu to nechce dovolit. Když ho nakonec se slovy, že může jít spát, že pro něj si přijde později, propustí, zeptá se jej Józef, kým vlastně je. Dostane se mu odpovědi, že tajemný muž je Mistrem tance, tance, který si jednou musí zatančit každý z nás.
„Mistrz tańca“, natočený podle novely „Narożna kamienica“ Józefa Korzeniowského je povedenou alegorií o spravedlivé (leč, hlavně díky poslední scéně, i zlomyslné) smrti. V celém kontextu pak smrt svým způsobem představuje zástupce dobra. Smrt zde totiž v podstatě jen trestá chvastounství, marnotratnost nebo vypočítavost. Ve svém konání je ale nemilosrdná a až na jednu výjimku nechává ležet, co již jednou leží (krátká, přesto pro charakter příběhu důležitá, scéna s mrtvým studentem).
Na celkové pochmurnosti, síle a atmosféře filmu se nejvíce podepisuje fakt, že minimálně v první půlce se skoro vůbec nemluví. Veškeré jevy a pro příběh podstatné záležitosti se odvíjí jen obrazovou formou, což díky dobré režii, dobrým hercům a hlavně díky samotnému Andrzeji Łapickému, který v této části opravdu hraje jen neverbálními prostředky, vytváří dobrou, pochmurnou atmosféru.
Ostatně na Łapickém, jeho ostře řezaném obličeji, strnule zasmušilém démonickém výrazu ve tváři a výborném hereckém výkonu celý příběh stojí a padá. Łapický podává na dané možnosti obdivuhodný výkon. Většinu odehraje jen svou tváří. Jeho Mistr tance je opravdovým a hodně povedeným ztělesněním toho, kým opravdu je (a příběh to nijak nezastírá, odhalíme to poměrně brzo, což jeho síle nijak neubírá, naopak, výrazně to pomůže). "Mistr tance" se nevyhýbá ani humoru, dost mě rozesmálo, když na večírku, který je první zastávkou v domě, majordomovi podá navštívenku, na níž je napsáno pouze Memento Mori, tedy Pamatuj na smrt. Ostatně, jsou to i první slova, která od něj uslyšíme. Řekne je Józefovi a já si doteď nejsem jistý, jestli to z jeho strany byla jen ironická poznámka (Józef těsně předtím jen tak tak unikne padajícím sudům), nebo zda se tak vypravěčovi nepředstavil. Mistr tance zaujme také svou chůzí, při níž jeho vycházková hůl vydává zvuk ne nepodobný tikání hodin, jež nemilosrdně odměřují čas.
Závěrem trochu slov o průvodci seriálem. Rudzkého novinář je na to málo prostoru, který je mu v celém seriálu poskytnut, zajímavou a milou postavou. Rudzki mu svým tělem, pohybem, hlasem a tváří vtiskl přesně tu lehkost a důvěryhodnost průvodce tajemnými příběhy, které trochu narušují naši zažitou realitu. Novinář působí dojmem rozumného, milého a inteligentního známého ze sousedství, který vás rád vyslechne, když ví, tak poradí, a je milé s ním tu a tam ztratit pár slov.
Pro mě je tento díl nejlepší z celé série.
