Ondrej Herec: Netvor (Od Frankensteina po Terminátora)
Hydra, 2014, 348 stran
Kniha je souborem sebraných a upravených přednášek a pozdějších článků nedávno zemřelého Ondreje Herce, které tomuto tématu věnoval. To přináší několikeré zopakování určitých informací na různých místech knihy. Eseje věnované jednotlivým Netvorům uvádí obecná esej o Netvorovi jako jevu, mytologii a jeho pevné i proměnlivé pozici k člověku i světu: „Netvor sa nerodí ľubovolne, je podmienený prostredím svojho vzniku.“ (str. 9). Uvádí Netvora do širšího kontextu nejen jako kulturní, ale i jako sociální fenomén. Ač se valná většina autorem později popisovaných Netvorů řadí do hororového žánru, ve svých analýzách vystupuje Herec i mimo tento rámec a ukotvuje existenční status quo Netvora i mimo (a nejednou daleko za) žánrové hranice hororu. Pořád však z nich Netvor vychází jako cosi děsivého a hrůzu nahánějícího. „Horor je pocit, používaný jako názov žánra, netvor je kultúrnohistorický fenomén. Horor je reflexia, netvor je sociálny jav.“ (str. 12). Nepojímá Netvora jen jako cosi hmatatelného, vnějšího, z čehož vystupuje hrůza směrem k nám („Znetvorené telo bolo vždy znakom netvora.“ str. 18) ale i jako cosi niterného, kumulujícího a znetvořujícího uvnitř nebo vystupujícího od nás ven, ne jen jako něco nutně fyzického („Netvor, ktorý mrzačí duše, je nebezpečnější ako ten, ktorý vraždí telo.“ str. 21). Nutně se však vrací, neboť je to hlavním obsahem jeho práce, k Netvoru jako kulturní postavě, popkulturnímu fenoménu a jeho proměnám v běhu času: „V 20. storočí netvor najprv nahradil člověka vo funkcii hlavnej postavy hororu a potom sám podľahol chaosu.“ (str. 27)
Potom se již, chronologicky, podle doby jejich vzniku, věnuje jednotlivým konkrétnějším kulturním podobám popkulturních Netvorů a to z mnoha různých pohledů. Analyzuje jejich genezi, determinaci i samotnou existenci na základě mytologického, filosofického, sociálního, kulturního, historického a nejednou i biologického kontextu. Frankensteinovo monstrum, Mr. Hyde, Dr. Moreau, Dracula, King Kong, Věc (The Thing), Godzilla, Vetřelec a Terminátor. Tihle všichni postupně vypoví nemálo o světě kolem nás, jeho vnímání, ale i o nás samotných. Netvoři odráží strachy člověka, jeho obavy a vnímání proměnlivosti okolí, jeho vlastní nejistotu a neochotu. Herec přináší zákulisní a kulturně sociální podhoubí vzniku jednotlivých děl, jejich (ne)jisté místo v historii i světě: „Frankenstein je v súčasnej terminológii 'humanistická SF'.“ (str. 53); „Godzilla nasleduje archetypy, povstáva z mora ako biblická Beštia, prináša skazu a smrť.“ (str. 256) „Godzilla zúrivo a ironicky utešuje deti, že žijú v nebezpečnosm svete.“ (str. 262) Odhaluje hodně i o samotných tvůrcích probíraných Netvorů, jejich vlastních životech, myšlenkách, postojích a životních podmínkách. Ukazuje (proměnlivý a citlivý) postoj člověka k sexismu, ženám, rasismu, vlastní (potlačované i otevřené) sexualitě, egoistické lidské bohorovnosti, netoleranci a strachu nejen z cizího ale i ze sebe samotného. Nahlíží na Netvora a hororový žánr nejen z vnějšího ale i z vnitřního hlediska. Netvor nutně přináší do debaty tzv. body horor („Wellsa fascinovala odporná príťažlivost a příťažlivá odpornosť“ […] a „Znetvorenie zveroľudí v Ostrove Dr. Moreaua vyjadruje ich lidsků nedokončenost.“ str. 110) a v průběhu věků neustálou proměnu lidského těla (název podkapitoly „Je degenerácia zdokonalením?“ str. 115) až po razantní vyhlášení: „Radi bysme verili, že dokonalosť je zákonitým výsledkom vývoja, ale ona je iba našou nedokonalou predstavou, nie vlastnosťou prírody.“ (str. 116) a „Netvor je sociálny konštrukt ako pojmy 'normálnosť' a 'ľudskosť'.“ (str. 230)
Na přetřes, tváří v tvář Netvora coby (zdánlivého) symbolu jinakosti a odlišnosti, nenormálnosti či lépe řečeno výkyvu z normálnosti, přichází i otázka rovnosti jako univerzálnosti: „Rovnosť patrí k základným hodnotám našej civilizácie. Syntéza protirečivých sexuálných, kultúrnych, etnických, geopolitických a biologických strachov v Draculovi tvorí mnohoznačný, a preto všeobecně prijatelný vzor nerovnosti. Stoker nedefinoval rovnosť, ale ukázal cesty, ktoré k nej nevedú.“ (str. 165)
Ač se část věnovaná King Kongovi zpočátku jeví hlavně jako technický popis filmu z roku 1933, jeho pokračování, adaptací, remaků a epigonů, neboť čistě jen jim věnuje podstatně více prostoru než dílům ostatních Netvorů, nakonec ve druhé půli eseje dojde i na analytické ukotvení ve společnosti a kulturní i sociální realitě (nejen své) doby: „King Kong je biologicko-ekonomická parabola.“ (str. 187) „Kong nezaobchádza s Ann ako so sexuálnou partnerkou, skôr ako dieťa s bábikou.“ (str. 188) „Kong je metafora strachu z rasového miešania.“ (str. 189) V souvislosti (a kontextu) s ním se však nevyhýbá ani titulní problematice: „Netvor môže byť menší ako vírus aj väčší ako dinosaurus. Príšery sa vyskytujú vo všetkých veľkostiach a tvaroch […].“ (str. 195)
Za velmi pozitivní jev knihy lze považovat intertextualitu jednotlivých tematických dějových podob. Nejvíce se to projevuje patrně u eseje věnované Věci (The Thing), kde Herec pravidelně přebíhá mezi původní povídkovou verzí příběhu (z roku 1938) a pozdějšími dvěma filmovými adaptacemi (z let 1951 a 1982) a ukazuje proměnlivost pohledu a vnitřních podnětů či promítaných součástí daného Netvora s ohledem na svou dobu a své tvůrce. A to i v případě přijetí toho daného díla: „Kritici […] vyčítali hororu [The Thing Johna Carpentera – pozn. HV], že je 'zúfalý a nihilistický, nepovznáša, neutešuje ani neposkytuje lásku' – teda to, že naplnil kritéria žánra a poskytol, čo sa od něho čaká […].“ (str. 204) V každém případě, ať už jde o jakékoliv zpracování: „Vec je metaforou všetkého, AIDS, hocičoho. Je to nedostatok dôvery v dnešnom svete […].“ (str. 203) „Ak je telo korporatívnym štátom, Vec je alegóriou všadeprítomnej autoreproduktívnej organizácie.“ (str. 218) „Organizmus je viac prúdom zmien než predmetom a Vec je viac procesom dokonalej reprodukcie než dokonalou imitáciou.“ (str. 220)
V závěrečném shrnutí pak autor trefně a pravdivě poznamenává, že jeho kniha není ani encyklopedie ani lexikon, jde jen o (jeho) pohled na netvory podnícený otázkou implicitně obsaženou v hesle francouzské revoluce: Volnost, Rovnost, Bratrství. „Netvory predstavujú to, čím nechceme byť.“ (str. 343)
Krátce řečeno, autor kontextuje jednotlivé Netvory, jejich univerza a proměny nejen v rámci děl, různých zpracování ale i kulturně-sociálního dopadu, neboť „netvor najprv vznikol a zľudovel až potom.“ (str. 343) Dochází k zajímavým pohledům a závěrům, hraje si s neotřelými a nejednou až provokativními konotacemi. A tohle je na podobných pracích vždycky fajn. Ono by se opravdu řeklo, obyčejný příběh pro pobavení, ale kolik se v něm dá najít skrytých impulsů a detailů, z nichž se dá vyvodit tolik různých a nečekaných podnětů, myšlenek, pohledů a závěrů? A Herec se v tomhle ohledu opravdu snaží, zachází do oblastí, které by čtenáře a čtenářku u těchto konkrétních případů snad ani nenapadly. Neklouže jen po líbivém povrchu, odvažuje se i do nitra, proniká pokožkou Netvora a studuje ho zevnitř. Odhaluje nemilé a nejednou nechutné vnitřnosti daného monstra v jejichž vlhkosti dost často nelibě odráží jeden výrazný odraz – člověka.
K jednomu z pozitiv této knihy jistě patří vyvolání chuti znovu probírané a analyzované příběhy absolvovat, přečíst si je nebo pustit. Už jen proto, že teď budou vypadat a člověk je bude vnímat zase trošku jinak. K negativním šmouhám patří slabší rešerše a korektury – kniha hned několikrát Johnovi Carpenterovi přisuzuje filmy, které nenatočil.
Kniha je doplněna (zdá se, že originálními) ilustracemi českých a slovenských ilustrátorů a ilustrátorek, které jsou příjemným a zajímavým doplněním přehršle k zamyšlení nutícího textu. Jde však o pozitivní a přínosné zamyšlení. Kniha je jistě zajímavým příspěvkem pro ty, kdož díla jen nekonzumují, ale přemýšlí o nich.
