Obr lidožrout
Ogre
USA / Kanada, 2008, 90 minut
Režie: Steven R. Monroe
Scénář: Chuck Reeves
Hrají:
Ryan Kennedy (Mike)
Katharine Isabelle (Jessica)
John Schneider (Bartlett Henry)
Chelan Simmons (Hope Henry)
Terry je klasický zapálený blázen. Na internetu koupil mapu, na níž je zakresleno staré, podle všeho již neexistující město Ellensforn a přemluvil své přátele Mika, Jessicu a Leah, aby si udělali výlet a pokusili se podle mapy najít místo, kde ono městečko leželo, nebo v lepším případě dokonce jeho trosky. Ellensforn však v minulosti stihla krutá kletba, která se Terrymu a Leah stane osudnou ještě předtím, než ho najdou. Ellensforn nakonec objeví až Mike s Jessicou a ke svému překvapení zjistí, že je živější, než by odpovídalo skutečnosti. Ellensford v půlce 19. století postihla krutá nákaza, kterou se rozhodl, mnohem více zištně a s pokoutními úmysly, než by bylo zdrávo, porazit místní mág Barlett Henry. Vykoupení z nákazy však nebylo zadarmo. Nahradil ji strašlivý netvor ogre, kterému je třeba každý rok obětovat jednoho z obyvatel městečka. A Terryho výprava ogra vzbudila dříve, než tomu mělo tento rok dojít.
„Obr lidožrout“ je jako pohádka – království (zde městečko Ellensforn) po mnohá desetiletí sužuje strašlivý drak (zde ogre), jehož kletbu naruší až příchod prostého hrdiny z lidu (zde Mike a Jessica). Pravda, v tomto filmu je to z jedné strany trochu prostší, ze druhé trochu zamotanější, ale to je jen a jen dobře.
Na televizní film se „Obr lidožrout“ honosí docela dobře vymyšleným a relativně košatým příběhem, který není nijak plochý nebo jednorázový a propracovanou mytologií celé kletby. Nejde totiž jen o samotnou existenci ogra, ale i o pozadí jeho příchodu na scénu, v čemž má prsty nejednoznačná postava mága Bartletta Henryho. Pravdou ale je, že má tato mytologická stránka příběhu i své (logické) nedostatky. Tak nějak není skoro vůbec vysvětleno, jakou přesnou vzájemnou logickou spojitost má ogrovo objevení se zbavením se nákazy. Není to moc věrně podchyceno a vysvětleno.
Na druhou stranu je velice zajímavou stránkou příběhu osud samotného, v čase ztraceného a zamrzlého, Ellensfornu, v němž se již od roku 1859 nerodí děti, neumírají lidi a všichni po celou tu dobu zůstávají stejně mladí/staří. Počet obyvatel snižuje (směrem k nevyhnutelné konečné eliminaci) jen ogre, jemuž je každý rok z jejich řad předkládána jedna oběť.
Film kromě zajímavého příběhu, vizuálně přitažlivého prostředí poststředověkého městečka a historické atmosféry (ohledně celkového dojmu v tomto ohledu je v komentářích často zmiňována Shyamalanova „Vesnice“, musím říct, že i oprávněně) a magické zápletky, oplývá i příjemnými postavami, zajímavými charaktery a na televizní tvorbu velice ucházejícími hereckými výkony. Mike a Jessica jsou příjemné, přirozené postavy s poměrně logickým chováním a uvažováním. Mike má navíc až lahodící povahu někoho, kdo se s nezvyklou situací, v níž se ocitl, vyrovnává jakousi odtažitostí hraničící až s přidrzlou frackovitostí – svým okázalým a přehnaným nadhledem a hláškováním mě dost bavil.
K dalším příjemným postavám patří letošní oběť Stephen Chandler, již zmíněný nejednoznačně záporný Henry a nakonec i jeho trochu přehnaně panensky pozitivní dcera Hope. Když už jsme u těch hereckých výkonů, film disponuje zvláštní hororově hereckou provázaností. Představitelka Jessicy Katherine Isabelle se objevila ve všech dílech trilogie „Moje sestra vlkodlak“, v crossoveru „Freddy vs. Jason“ a akčním thrilleru „Rampage“. Ve druhém a třetím díle „Moje sestra vlkodlak“, „Freddy vs. Jason“ a „Rampage“ se s ní sešel představitel Stephena Chandlera Brendan Fletcher a s nimi oběma ve „Freddy vs. Jason“ pak i představitelka Leah Kimberley Warnat.
„Obr lidožrout“ mě v neposlední řadě překvapil i svou, na daný formát, nezvyklou krvavostí. Ogre párá břicha, rozšlapává hlavy a trhá lidi vejpůl – často v přímém záběru kamery, což u televizní hororové tvorby není jev zrovna běžný.
Jedinou výraznou slabinou filmu se tak jeví samotný ogre. Ve své nezastřeně digitální podobě moc hrůzy nepouští (přesněji řečeno vůbec). Ze všeho nejvíce působí jako takový přitroublý hromotlucký netvůrek, který zde utekl zřejmě z "Pána prstenů" nebo "Harryho Pottera" a nejspíše vás hlavně rozesměje. Rozhodně se nejeví být tím strašlivým démonickým netvorem, jak je ve filmu nazýván. Takhle nějak by asi vypadal a choval se Shrek, kdyby jeho filmy neměly dětskou přístupnost. Smutným faktem pak je, že ogrova výrazná negativnost, co se týče celkového vyznění filmu, je natolik nepřehlédnutelná, že se nutně projevuje na jeho obecně nízkém hodnocení.
Což je velká škoda, protože film byl jinak pro mě v mnoha ohledech velice milým překvapením a hlavně důkazem, že se i v televizním formátu dá vytvořit zajímavý lehce fantasy horor. Více takových filmů.
