Noční děsy
Nightmares
USA, 1983, 99 minut
Režie: Joseph Sargent
Scénář: Christopher Crowe, Jeffrey Bloom
Hrají:
Cristina Raines (Lisa)
Emilio Estevez (J. J. Cooney)
Lance Henriksen (MacLeod)
Veronica Cartwright (Claire Houston)
Povídkové horory jsou kořením žánru a platí to i pro jejich filmovou podobu. Filmové antologie se točí pravidelně již desítky let, dokáží si najít své diváky nejen rychlým dějem, ale mnohdy i pestrým přístupem. „Noční děsy“ jsou zvláštní nejen (mezi)žánrovým lavírováním, hereckým obsazením (dnes) známějších jmen v hlavních rolích, ale také faktem, že všechny povídky režíroval jeden jediný režisér a nespojuje je žádný propojovací příběh.
První povídka „Noc hrůzy v Topanze“ („Terror in Topanga“) je velmi krátká a jednoduchá, ale snad díky tomu poměrně funkční, napínavá a atmosférická. Vypráví o kuřačce, která pozdě večer zjistí, že nemá doma žádné cigarety, a tak se rozhodne pro nějaké zajet do obchodu. Její manžel ji od toho odrazuje, protože televize i rádio jsou plné zpráv o uprchlém psychopatovi, který v okolí zavraždil policistu. Opravdu přímočaré, ale plně uspokojující. 100 %
Druhou povídku „Mistr boje“ („The Bishop of Battle“) mám rád pro její typickou osmdesátkovost. Jen díky ní mi film utkvěl dodnes v paměti, když jsem ho před skoro dvěma desítkami let viděl v televizi. Všechny ostatní povídky filmu se mohou/mohly odehrát prakticky kdykoliv, tohle je ale prostě příběh své doby. Šel by, samozřejmě, zrealizovat i dneska a v rámci digitalizace i pozlátkověji, ale ztratil by své kouzlo. Dnešní PS a Xbox generace to asi nepochopí a nevcítí se tak do toho, ale já pocházím z generace, která tohle (sice o pár let později) zažívala na vlastní kůži, takže hlavního hrdinu docela chápu. Je jím mladík, jehož největší zábavou je chodit do videoheren a galerií a hrát videohry v takových těch klasických bednách. Někdy se dokonce vsází, aby vydělal nějaké peníze na svou oblíbenou hru, v níž se chce dostat do třinácté úrovně. Všichni kolem něj jsou přesvědčeni, že žádná taková úroveň neexistuje a hra se prostě jen nedá dohrát, on si ale věří a jde za svým cílem tak urputně, až z toho má problémy i doma a hádá se s rodiči. Po jedné takové večerní hádce se do videoherny vloupá, nasadí sluchátka, zapne řízný punkrock a konečně zdolá dvanáctou úroveň… Povídka je možná zbytečně dlouhá, ale digitální triky jsou parádní a nostalgie (společně s případnou naprostou a bezvýhradnou láskou k osmdesátkám) funguje dost silně. Estevez podává uvěřitelný výkon a celou povídku poslouchá skvělé punkové vypalovačky. 100 %
Byla-li první povídka napínavým ryzím hororovým thrillerem, druhá sci-fi hororem, třetí „Požehnání“ („The Benediction“) je spíše psychologické mysteriózní drama o ztrátě a znovunalezení víry. Lance Henriksen se v roli kněze, který ztratí víru a odchází ze svého kostela i kněžského poslání, snaží seč může, ale nestačí to. Bude-li vám příběh o tajemném černém autě, pronásledující odjíždějícího faráře nápadný, vězte, že se dost hodně podobá příběhu Stevena Spielberga „Duel“, snad dokonce přímo z něj vychází. Na psychologické drama je to poměrně ploché, jednoduché a málo jdoucí do hloubky. Kromě toho, že je to neskutečně předvídatelné (což by zase až tak nevadilo), a tak nějak skrytě podlézavé. 30 %
Poslední povídka „Noc krysy“ („Night of the Rat“) se rozjíždí velmi slibně. Klasický mix animal monster a home invasion. Skřípající rodinu, s dost nesympatickým otcem (opravdu ho chcete zabít) a rozvážnou, leč pomalu hysterizující matkou (ve skvělém podání Veronicy Cartwright), začnou sužovat podivné noční zvuky, jejichž původcem se ukáže být vtíravá krysa. Ale ne jen tak ledajaká krysa, je to tajemná démonická krysa, krysa krys, protivný zmetek, kterého nesejmete jen tak nějakou pastičkou se sýrem. Jenže co je nějaká démonická krysa proti brutálně nesympatickému fotrovi. Celé se to (snad díky zbytečně dlouhé stopáži a natahovanému ději) nakonec utopí v nezajímavosti a veškeré nadšení ze začátku je pryč. Kratší, svižnější tempo by tomu prospělo mnohem více. 40 %
„Noční děsy“ přesto stojí za pozornost. Nejen kvůli dvěma prvním povídkám (a i ty další dvě zrovna vám mohou padnout do vkusu). Jsou důležitou součástí hororového žánru, jeho dobovou ukázkou. Z vašeho hledáčku by neměly vypadnout nejen pro případnou zálibu v osmdesátkových hororech.
