Nekřič a toč!
Mockingbird
USA, 2014, 81 min
Režie: Bryan Bertino
Hrají: Alexandra Lydon
Audrey Marie Anderson
Colby French
Barak Hardley
Zaujal mě název, to se nemůžete divit. Ne původní (který ale čeští distributoři změnili nejspíš proto, aby si diváci film nespojovali se sérií "Hunger Games"), ale především právě česká varianta. Název filmu „Nekřič a toč“ totiž slibuje buď prvotřídní blbost, nebo jakousi inteligentní hříčku zabalenou do krabice béčkových zážitků, jaké známe od Tarantina. Přiznávám, věřila jsem spíš té blbosti a těšila jsem se, jak snímek po čtvrt hodině vypnu. A výsledek mě překvapil, neboť jsem začala odbíhat až těsně před velkým finále. Nicméně Tarantinovo umění a styl byste hledali opravdu marně. Nečekala jsem nic dobrého, ale na něco – to cosi, co by horor měl mít – divák prostě čeká vždycky. To bláhové očekávání mě u filmu udrželo. Takže každý silný moment byl vítaný. Bohužel, dobré nápady, které by se daly spočítat na jedné ruce, film balancující na hranici podprůměrnosti, nezachránily.
Čekám, kdy přestane být moderní natáčet filmy na rádoby rodinné ruční kamery. Chápu, je to levné, ale pokud nemáte opravdu dobrý a jedinečný nápad – proboha, filmaři, už to nedělejte! Takže tu máme zase jeden z takových filmů a zase je to horor. A věřte mi, pokud se v recenzi či kritice použije slovo zase více než jednou, nečeká vás nic moc excelentího.
„Nekřič a toč“ je rozdělen do kapitol, při čemž ty první diváka seznámí s hlavními postavami a ty následující popisují dění. Před dveřmi šťastné rodinky, mladé intelektuálky a mladíka, který je pro každou srandu, se objeví dárek – videokamera. Každý z hrdinů si dar nějak vysvětlí, samozřejmě se chvíli natáčí jako o život, jako by viděli kameru poprvé, jenže pak se ukáže, že ji nelze vypnout. Radost začne upadat a na úplné dno dopadne ve chvíli, kdy se přihlásí dárci na scénu. Hlavní hrdinové totiž opravdu něco vyhráli, ale nejde o videokameru, ale o pozornost zpropadených psychopatů. Ti si chtějí hrát, a tak rodičům, zakomplexované holce a naivnímu klukovi nezbyde, než plnit jejich úkoly. Mladý naivní muž je na tom ostatně nejlépe, až do samotného konce věří, že se účastní veselé reality show. No a to je vlastně všechno. Pár lidí, kteří se strachují o své životy nebo o životy rodiny a kteří z toho důvodu plní úkoly (či spíš úkol - neustále natáčet) skrytých, pošahaných a zjevně velmi znuděných lidí. Ta dá! Nečekejte ale nějaké extravagantní nebo šílené úkoly, nečekejte raději nic. Připravte se však na řešení rébusu, jak mohou ze dvou pistolí vystřelit najednou čtyři kulky.
„Nekřič a toč“ staví na atmosféře, na tajemných balíčcích za dveřmi, neviditelnosti a nepostihnutelnosti psychopatů a na pocitu bezmoci. Jenže dohromady tyhle pilíře příběh vůbec nedrží. Nevýrazné herecké výkony nestojí ani za řeč. Doslova. Není co pochválit, co zkritizovat. Je to prostě nijaké. Za vyzdvihnutí stojí snad jen Barak Hardley, který jediný vyniká a jeho klaun je správně zábavný a znepokojující zároveň, a pointa, tedy závěrečné odmaskování teroristů. Osud hlavních hrdinů vás nezasáhne, ale nejspíš se zamyslíte nad tím, kam tenhle svět spěje.
