Necronomicon
USA, 1993, 96 minut
Režie: Brian Yuzna, Christophe Gans, Shûsuke Kaneko
Scénář: Christophe Gans, Brent V. Friedman, Kazunori Itô
Hrají:
Jeffrey Combs (H. P. Lovecraft)
Bruce Payne (Edward De Lapoer)
Bess Meyer (Emily Osterman)
Signy Coleman (Sarah)
„Necronomicon“ je dalším filmem, v němž se v rozmezí osmdesátých a devadesátých let producent, scénárista a režisér Brian Yuzna věnoval tvorbě a odkazu Howarda P. Lovecrafta. Tentokrát v povídkové formě. Film obsahuje tři povídky přímo vycházející nebo alespoň inspirované tvorbou a universem tohoto autora a propojovací příběh.
V něm samotný Howard P. Lovecraft (v podání Jeffreyho Combse, který si později stihl v seriálu „Mistři hrůzy“ zahrát i Edgara Allana Poea – takže mu už zbývá jen Stephen King), tajně pronikne do neveřejné části knihovny, k nepřístupným svazkům, aby prozkoumal bájnou knihu Necronomicon. Protože, jak sám tvrdí, „fikce je pouze prostředkem“, hodlá z knihy nabrat inspiraci pro svá další díla. A najde v ní tři příběhy. Ten první vypráví o muži, který se po letech vrací z emigrace, aby převzal své dědictví, šedesát let opuštěný starý hotel na útesu nad mořem. Součástí dědictví je i dopis posledního majitele, v němž odhaluje tajemství své smrti. Ono tajemství však dědice nevaruje, naopak, ponoukne ho jít stejnými kroky. Ve druhé povídce se novinář vetře do bytu jisté ženy a hodlá ji vydírat svými informacemi, aby mu odhalila tajemství jistého vědce, který podle všeho objevil tajemství nesmrtelnosti. Ve třetím příběhu sledujeme mladou a energickou policistku, stíhající nebezpečného vraha až do útrob tajemného domu s ještě tajemnějším podzemím a až děsivě zvláštní dvojicí obyvatelů, kteří nejsou tím, čím se na první pohled zdají být.
První dva příběhy v sobě kompilují klasické a základní prvky a postupy známé z díla H. P. Lovecrafta. Zapálení a práci i cíli oddaní vědci, nehledící na morální aspekty své práce, obcování s tajnými knihami a obřady v zaslepení vlastního ega, cosi temného, skrývající se v temnotách a hlubinách. Obě povídky mají poměrně totožnou strukturu – hrdina odhalí/vyslechne tajemný příběh z historie, který se pak prolne s jeho současností. Třetí povídka si jde naopak svou vlastní, nápaditou, inovativní a svým způsobem originální cestou. Ve své bizarnosti, lehké komičnosti a excentričnosti spíše jen využívá lovecraftovské kulisy, než aby byla výraznějším epigonem, jako dvě předchozí povídky.
Brian Yuzna a jeho kolektiv si s filmem dali opravdu záležet. Jde o velmi povedený kousek, který nedělá ostudu jak lovecraftovským filmovým hororům, tak ani povídkovým hororovým filmům. „Necronomicon“ patří do desítky těch nejlepších.
Za zmínku jistě stojí herecké obsazení, v němž se promenují ne čelní, ale pro milce béčkových filmů a hororů jistě známá a potěšitelná jména. Ať už jde o již zmíněného Jeffreyho Combse, který s Yuznou na lovecraftových filmech spolupracoval již několikrát, nebo Bruce Payna, či Davida Warnera a Richarda Lynche. V jedné z rolí v první povídce se mihne i rodilý Pražan Vladimír Kulich.
„Necronomicon“ se může pochlubit nápaditostí, moderním přístupem ke staré inspiraci, velmi povedenými a zajímavými triky a maskérskou prací, obstojnými hereckými výkony a poměrně slušnou výpravou. Všechno tohle dohromady dává nejen lovecraftovský, ale obecně hororový žánrový klenot, který dokáže mile zpříjemnit nejeden večer. Kéž by se takhle povedl každý druhý povídkový horor.
