Moje sestra vlkodlak
Ginger Snaps
Kanada, 2000, 108 minut
Režie: John Fawcett
Scénář: Karen Walton a John Fawcett
Hrají:
Emily Perkins (Brigitte)
Katharine Isabelle (Ginger)
Kris Lemche (Sam)
Mimi Rogers (Pamela)
„Moje sestra vlkodlak“ je filmem, který navazuje na Carrie. Ne tím, že by se Carrie vrátila, ale tím, co řeší. Věnuje se totiž tomu, že ženy se v určitém období svého života mění. My pánové toho o tom moc nevíme, ale něco málo jsme zaslechli. Tyhle změny nejsou jednoduché, dívky si často připadají odstrkované anebo skutečně odstrkovanými jsou. Stačí jen málo, aby nezapadly do party, aby se ostatním dívkám znelíbily. A co si budeme povídat, když si děvčata nesednou, není to nepřátelství, ale válka. A hodně drsná, neférová a bez jakýchkoli zábran.
„Moje sestra vlkodlak“ se přesně tomuhle věnuje. Jen na rozdíl od Carrie, tady na to není jedna dívka sama, ale má sestru. Jenže stejně jako Carrie, i jedna ze sester v sobě objevuje určité schopnosti. Ty nejsou spojené s tím, že by se dívka snažila o určitou formu sebeobrany před nepřátelským světem, ale tím, že je Ginger pokousána vlkodlakem. Jak dobře víme, tohle není změna, která by se dala jen tak snadno přejít bez povšimnutí. Taková změna má dalekosáhlé následky.
Změna ve vlkodlaka však není v některých ohledech ničím jiným než jen umocněním toho, jak se dívka mění v ženu. V případě vlkodlačice je to provázeno větším množstvím krve. Ginger se začíná chovat tak, aby zapadla, aby se stala někým, kdo není mimo skupinu, ale kdo je v centru. A daří se jí to. Už žádné vytahané svetry, ale oblečení, které nechá vyniknout jejím křivkám. Hříchy jsou od toho, aby se zakoušely, a tak je všechny vyzkouší. Poznává, kým se stala a líbí se jí to. Alespoň v některých chvílích. Zároveň si totiž uvědomuje, že tohle není ona a v okamžicích prozření chápe, že takhle to nemá být, že to je špatně. Pomáhat se jí snaží její sestra Brigitte.
Být sestrou vlkodlaka však není nic jednoduchého. Vidíme, jak se obě sestry odcizují tím, jak se Ginger mění. A mění se i fyzicky. Není to tak, že by jí rostla prsa, i když to jistě taky, ale změny jsou více... zvířecí. Ocásek, drápy a tak. Skoro se zdá, že film vypráví o tom, jak se dívka-outsider chtěla stát něčím víc, chtěla být přijímána okolím, ale ta změna se jí vymstila. Změnila se v něco, co už sama nedokáže ovládat. Navíc v něco, co může ostatním hodně ublížit.
„Moje sestra vlkodlak“ je na první pohled tragickým příběhem, který je až příliš roztahaný do skoro 100 minut, přičemž se zde zase tolik neděje. Sem tam je to točené až příliš na efekt, sem tam se to zase snaží být lidské a ukázat nám tragičnost celého příběhu. To, co se s Ginger stalo není její vina, ale stejně se mi nějak nedařilo s ní soucítit. A tak finální zabití bylo vlastně vykoupením pro všechny. Vzhledem k tomu, že snímek končí takto fatálně, je docela překvapující – i když v rámci žánru zase ne tolik, že byla se stejnými herečkami natočena ještě dvě další pokračování. Film úplně neodsuzuji, řeší poměrně důležité téma, ale zmiňovaná Carrie na mě zapůsobila mnohem víc.
Hodnocení: 55%
