Modus Anomali
Indonésie, 2012, 83 minut
Režie: Joko Anwar
Scénář: Joko Anwar
Hrají:
Rio Dewanto (John Evans)
Hannah Al Rashid (žena)
Izzi Isman (dívka)
Aridh Tritama (chlapec)
Joko Anwar se ve své tvorbě nevyhýbá ani městu, ani venkovu, ani metropolitní džungli, ani hlubokým lesům. A právě uprstřed lesa se v „Modus Anomali“ ze země vyhrabe chlápek. Je zmatený, vůbec nic si nepamatuje, včetně toho, jak se jmenuje. V telefonu nemá vůbec žádná jména, žádné kontakty. Po krátkém potácení se dostane k chatě, uvnitř ní objeví kameru se vzkazem, ať si ji pustí. Na záznamu se mu vyjeví tajemný muž, zabíjející těhotnou ženu. Muž najde peněženku a poté, co za sebou objeví zavražděnou ženu z videa, z chaty uteče. V lese pak podle dokladů zjistí, že se jmenuje John Evans a v chatě, kromě ženy s ním byly ještě dvě děti v pubertě. Později narazí ještě na lesní boudu, v níž se ho někdo pokusí upálit. A tím popis skončíme, byť snad nejsme ještě ve třetině filmu.
O příběhu se totiž nedá moc říct, aby se moc neprozradilo. Každé slovo o ději ubírá napětí a atmosféře. „Modus Anomali“ prostě bobtná, vzlíná přímo před divákovýma očima. Navíc je to jeden z těch příběhů: „Tady to máš a poper se s tím jak to pobereš.“ Důležité jsou detaily, každý detail. Mnohé se vám promítne zpětně. Tohle je film klidně na více zhlédnutí. Při prvním vám totiž může lehce přepálit pojistky. „Modus Anomali“ vyžaduje plnou pozornost.
Jako v jiných svých filmech, i zde Anwar pomrkává po více subžánrech, „Modus Anomali“ tak je stejně drsný thriller, jako psychologický horror či lesní naháněcí exploitation, dokonce probleskne i záchvěv home invasion. Ale to už opět zacházíme zbytečně daleko.
Film je, bez výrazné dělící linie, rozdělen na dvě poloviny. Je zajímavé, že se diváci jasně neshodnou na tom, která se jim líbí a která ne. Každý má něco. Což je vlastně plus k dobru filmu. Faktem je, že jedna polovina může zcela změnit pohled na druhou polovinu. Jedna zmate druhou, snad ji dokonce popře, celé se to však zacyklí v pointě, která je na ostří nože a je jen na divákovi, zda ji vezme nebo ne. Může být totiž přijata jako pouhé znouzectnostní plácnutí do vody stejně jako mrazení vyvolávající vyvrcholení k němuž celý film směřoval. „Modus Anomali“ vlastně postupně odhalí co. Proč, to už je na každém divákovi a divačce, jejich přístupu k tomu, co sledují a jak s předloženými informacemi naloží.
Film nepostrádá Anwarovu nápaditost ohledně nakládání s detaily a informacemi. Prokládá jednotlivé scény velmi schopně, byť je třeba přiznat, že ve druhé půli film lehce ztratí na tempu a atmosféře. Ale to u pointových vyvrcholení prostě občas bývá.
Pozitivní stránkou je jistě prostředí. Film prakticky vůbec neopustí rozsáhlý les, který vypadá velmi zajímavě. Zaujme i herecky a charakterově. Rio Dewanto ve své roli umí skvěle přeskakovat z jedné polohy do druhé, až v člověku hrkne. Jen to však přidá na napětí snímku. I ostatní postavy jsou v míře jejich postavení v příběhu dobře napsány a odehrány. Nejvíce však hraje les a Dewanto.
„Modus Animali“ je klasický příběh k zamotání hlavy. Snaží se zaujmout jednotlivými scénami, stojí však na jejich postupném slepování, skládání dohromady až do konečného uceleného obrazu. Jde o napínavý thriller se silným psychologickým pozadím s jistou dávkou exploatačního krváku.
