Mistři hrůzy: Návrat domů
Masters of Horror: Homecoming
USA, 2005, 58 minut
Režie: Joe Dante
Scénář: Sam Hamm
Hrají:
Jon Tenney (David Murch)
Thea Gill (Jane Cleaver)
Beverly Breuer (Janet Hofstadter)
Karen Elizabeth Austin (matka)
V Spojených státech, které jsou právě ve válce, probíhají prezidentské volby. David Murch, tiskový mluvčí stávajícího prezidenta, kandidujícího pro další volební období, během televizní debaty, vyprovokován agresivní a nesmiřitelnou Jane Cleaver, pronese své nejniternější přání. Toho se chytí jeho šéf a přání zopakuje jako svou vlastní myšlenku na veřejném prohlášení. A jejich přání se naplní. Mrtví vojáci se opravdu začnou vracet a vyslovovat se. Během voleb svou vlastní volbou…
Hororový matador Joe Dante se chytil povídky Dale Baileyho nazvané „Death & Suffrage“. A jak již samotný název povídky lehce napovídá, šestý díl „Mistrů hrůzy“ po čarodějnickém, postapokaplyptickém, psychologickém a kanibalistickém příběhu přichází se zápletkou v podstatě ryze sociálně kritickou. Navlečenou do klasického zombie žánru. A „Návrat domů“ opět ukazuje, že ještě je možné přijít se zajímavou a nápaditou zombie pointou. A to i v případě, že je zombie prvek nosným sloupem celého příběhu. Byť ne myšlenkovým. Zdejší „zombie disidenti“, abych citoval ostrou a ráznou (ovšem stejně tak namyšlenou a povýšeneckou) Jane Cleaver, fungují jako trest za lži, podvody a nespravedlnost. Spravedlivý a morální trest.
Celý příběh je vlastně jednou velkou antimilitaristickou agitkou… Ale, proč ne? Ukazuje to plastičnost, otevřenost a mnohovrstevnatost hororového žánru. Nemusí jít vždy jen o bubu atmosféru a krvavá jatka, i horor může mít myšlenku, sdělení, hlubší obsah. A pokud už nic jiného, „Návrat domů“ ukazuje, že to může fungovat. Tady spojení žánru a myšlenky funguje poměrně dobře. Protože jestli v tomto díle seriálu něco nahání strach, jsou to jen a jen lidé samotní a jejich schopnost manipulace a přetvářky (skvělé, ve své podstatě neskutečně mrazivé a nechutné, scény s církevním představitelem a Jane Cleaver během televizních debat).
„Návrat domů“ může působit až moc prvoplánově, idealisticky a - ano, nebojme se toho slova - propagandisticky, přesto je to příběh k zamyšlení, pravda, ten konec je takový, možná trochu přestřelený, ale budiž. Zajímavé je pojetí hlavního hrdiny, jeho myšlenkové turbulence, uvědomění si svého postavení a existence dvojího výkladu reality, tváří v tvář vlastní práci, osobnímu životu i životních vzpomínek. V tomto ohledu jde svým způsobem o opravdu mrazivý příběh, velmi nepříjemný a nezáviděníhodný.
Trochu negativně působí postava Jane Cleaver. Na jednu stranu je Theou Gill zvtárněna dobře, na druhou stranu je již od svého základu pojata a nastíněna až moc kontrastně, dravě a nemilosrdně. Pro potřeby příběhu a jeho směřování to sedí, nelze se ale vyhnout pocitu nevěrohodnosti a přeplácanosti.
„Návrat domů“, zpočátku působící až lehce černohumorně, se z pouhého fantastického příběhu rychle dokáže přerodit do strachu, mrazení a „zmaru“ všedního dne. Nevyděsí a nepůsobí svou fantastickou nadstavbou, ale právě svou ryzí realitou, každodenní, všudypřítomnou. A alegoricky nastavuje zrcadlo živým a apatickým tím, že si to negativum zde uvědomují mrtví.
