Mikey
USA, 1992, 90 minut
Režie: Dennis Dimster
Scénář: Jonathan Glassner
Hrají:
Brian Bonsall (Mikey)
Mimi Craven (Rachel Trenton)
John Diehl (Neil Trenton)
Ashley Laurence (Shawn Gilder)
Desetiletý Mikey má svůj pohled na svět a svůj život v něm. A jakmile se ten jeho pohled nezačne naplňovat nebo mu v něm začne někdo bránit, prostě překážky odstraní a nechá je nahradit novými možnostmi. Právě proto zrovna vyvraždil svou adoptivní rodinu, narafičil, aby to vypadalo jako vloupání, a nechal se adoptovat novými rodiči. Ti jsou z něj celí paf a snáší mu modré z nebe. Jenže brzy to začne skřípat. Vnadná sousedovic pubertální dcera na jeho tokání nereaguje a jeho nová učitelka, shodou okolností známá jeho adoptivních rodičů, začne cítit nějakou nekalou stopu a pátrat.
V případě filmových příběhů o hororových spratcích je minimálně větší půlkou úspěchu trefné obsazení hlavního dětského padoucha. V případě Mikeyho rozhodně jedna z nejpovedenějších věcí. Ten hajzlík sedí perfektně. Sympatický a schopný Brian Bonsall byl hodně dobrou volbou. Což filmu hodně pomáhá, protože ač vcelku dobře herecky obsazen (od adoptivních rodičů, přes učitele – učitelku hraje pokušitelka samotného ďábla Ashley Laurence – až po sousedovic kost – tu si zahrála Josie Bissett, která se ve stejném roce proslavila seriálem „Melrose Place“), značně se utápí ve stereotypu a žánrovém klišé.
Ať už jde o klasickou zápletku a způsob vyprávění a vedení příběhu nebo samotné mordy. V těch Mikey není zpočátku moc nápaditý, hodně svých obětí odpraví stejným způsobem a jede prakticky na první dobrou. Ten primární způsob exterminace sice není zrovna dvakrát standardní a v konečném důsledku vypadá i dobře, ale přeci jen, nesledujeme realitu (v níž by to bylo pochopitelné), ale film, u kterého se chceme bavit. Naštěstí, obětí je pěkná řádka a Mikey, který za sebou živé nenechává, občas propadne záchvatům pestrosti.
Fakt, že už v půlce filmu mu vidíte do karet a je vám jasné, jak to skončí – jinak to ani skončit nemůže, protože byste byli zklamáni, a to tvůrci nechtějí – vlastně ani nevadí. Možná to trochu i přispívá tomu, že se budete cítit být malým Mikeym, protože bude dělat přesně to, co si vy budete myslet, že udělá. Prostě se do toho děje vcítíte. Docela zábavná mi přišla scéna, kdy Mikey prohlašuje, že jeho oblíbeným filmem je „Noční můra v Elm Street“. Jeho kamaráda od sousedů totiž hraje ten samý kluk, který hrál v páté části této série.
„Mikey“ je na počátek, na dobré horory sporých, devadesátých let ještě pořád poměrně dost slušná jízda. Napínavý, s náznaky atmosféry, démonickým záporákem. Čistý hororový thriller o vraždícím maniakovi, kterému byste koupili lízátko, než ho střelíte do čela. Postosmdesátkový odér je pak už jen bonus k dobru. Tedy pokud máte pro osmdesátky slabost. Pokud se vám líbil „Otčím“, tohle je v podstatě jeho dětská verze.
