Melancholia
Melancholia
Dánsko, Švédsko, Francie, Německo, 2011, 136 minut
Režie: Lars von Trier
Scénář: Lars von Trier
Hrají:
Kirsten Dunst (Justine)
Charlotte Gainsbourg (Claire)
Alexander Skarsgård (Michael)
Brady Corbet (Tim)
Lars von Trier je jedním z nejbizarnějších filmařů. Skandály jsou pro něj neprosto normální, což předvedl poměrně nedávno na festivalu v Cannes. Ví se o něm, že jako režisér je hodně drsný, jeho filmy jsou kontroverzní a postavy zobrazují v mnohdy nelichotivých pozicích, ale přesto si vždycky najde skvělé herce, kteří mu kývnou a jsou pak hvězdami filmu. Hvězdou jeho posledního snímku „Melancholia“ se stala Kirsten Dunst, ale jsou tu další, skvělí – John Hurt, Stellan Skarsgård, Kiefer Sutherland, ale objeví se zde i Udo Kier a to ani nemluvím o skvělé Charlotte Gainsbourg, která se skvěle uvedla už ve snímku Antikrist. Herecké obsazení nemá chybu.
U „Antikrista“ tomu bylo podobně, ale zde mě dokonale zklamal příběh a jeho pojetí. Šílenství ženy po smrti dítěte se dá pojmout i jinak a ne tak zbytečně krutě, kdy násilí zde bylo spíš prvoplánové než jakékoli jiné. „Melancholia“ už je jiným filmem. Násilí, pokud zde nějaké je, tak je naprosto opodstatněné. Lars von Trier jako kdyby se z „Antikrista“ poučil a natočil snímek podobný. Když nad tím teď tak přemýšlím, asi bych měl změnit hodnocení „Antikrista“ z 65% na 50%.
Děj „Melancholie“ začíná obdobně jako Antikrist. Máme zde zpomalené záběry, spíše obrazy, než skutečné scény, opět vidíme hlavní postavu, jak stojí uprostřed stráně a kolem ní něco padá. Tentokrát to nejsou žaludy, ale mrtví ptáci, případně hmyz, který ale zdá se, pořád poletuje. Lars sám sebe tak trochu vykrádá, je poznat, že se mu styl líbil, a tak ho použil ještě jednou, stejně jako obrazovou kompozici celého filmu. Většina scén vypadá, jako kdyby se jednalo o retušované fotografie v pohybu.
Úvod končí katastrofou, stejně jako jí končil úvod „Antikrista“. Tentokrát tou katastrofou však není smrt dítěte, ale rovnou zničení planety Země. Ano, zdálo by se, že se Lars von Trier pouští do apokalyptického snímku, ale on se vždy zajímal spíše o niternost světa lidského. Nezklame ani v tomto případě a jeho „Melancholia“ je především filmem o tom, jak se lidé vyvíjí na pozadí této katastrofy, kterou dává do kontrastu se svatbou, tedy údajně jednou z nejkrásnějších událostí v lidském životě. Kontrast funguje, chybí zde jakákoli akce, film se na první pohled neskutečně vleče, ale stejně chcete jít dál a očekáváte, co uvidíte, očekáváte, jak se hrdinové změní, jak se vyvinou, jak se s osudem smíří nebo se mu naopak budou chtít postavit.
Film jako je „Melancholia“ by nikdy nemohl fungovat bez skvělých hereckých výkonů. Jinak by totiž neměl co říct. Právě herecké výkony jsou tím, co jej posouvají dále, co vás nutí se dívat až do konce, který může být jen jeden jediný. Nejde tedy jen o zajímavé obsazení, ale i jeho faktickou kvalitu. „Melancholia“ je mnohem lepším filmem než Antikrist. Kirsten Dunst, stejně jako Charlotte Gainsbourg si zaslouží ovace. A Lars von Trier ukázal, že je schopen natočit apokalyptický film, který vlastně vůbec není o apokalypse jako třeba filmy Roland Emmericha, ale pořád je o lidech na tomhle našem jediném světě – i když i o to se Emmerich tak trochu snaží.
Hodnocení: 75%