Mekagojira no gyakushu
Japonsko, 1975, 83 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Yukiko Takayama
Hrají:
Katsuhiko Sasaki (Akira Ichinose)
Tomoko Ai (Katsura Mafune)
Akihiko Hirata (Dr. Shinzô Mafune)
Katsumasa Uchida (Agent Jiro Murakoshi)
Filmem „Mekagojira no gyakushu“ končí jedna éra kaiju filmu. Jedná se o poslední snímek v období, které je označováno jako Showa a které je bez debat možné považovat za nejslavnější období kaiju filmu, kde žánr dostal svou jasnou podobu, vytvořila se všechna základní monstra a byly natočeny nejslavnější filmy. Kaiju ale ještě dál pokračovaly a monstra se objevovala i v dalších filmech, jak si ještě ukážeme. Jen ne pod taktovkou režiséra Hondy.
„Mekagojira no gyakushu“ je tedy nejen posledním filmem Showa éry, ale také Ishirô Hondy, alespoň v oblasti kaiju filmu. V roce 1990 natočil ještě spolu s další legendou japonského filmu Akirou Kurosawou snímek „Sny Akiry Kurosawy“. Myslím, že se Honda s kaiju filmy rozloučil poměrně dobrou cestou a ukázal, že ještě měl na to, aby něco pořádného natočil, i když celkově budete mít pocit, že film prostě a jednoduše recykluje to, co již bylo natočeno v předchozích letech.
To se projevuje i v úvodních scénách, které jsou vystřiženy z předchozích filmů a jejich účelem je shrnutí předchozího dění. Snímek „Mekagojira no gyakushu“ je totiž pokračováním filmu Gojira tai Megaro a přímo na něj navazuje. Mekagojira je sice zničený, ale s roboty se to má tak, že se dají opravit. Svět má tu smůlu, že zneuznal doktora Mafuneho, který se rozhodne, že Mekagojiru znovu postaví. Využije k tomu i své znalosti monster a Mekagojirovi najde ochránce, dokud není robot opět provozuschopný.
Tím ochráncem je Chitanozaurusu (v angličtině jednoduše Titanosaurus), který je prostě dalším ještěrem, ale díky svému hubenému designu vypadá dobře. Je škoda, že se nikdy později neobjevil, alespoň ne nějak zásadněji, i když Honda dal k návratu prostor, protože na konci filmu vlastně není jasné, zda Titanosaurus skutečně zemřel. Jinak je film prostě klasickou snahou zničit Zemi a zabít Gojiru. Pozitivně hodnotím, že Gojira je na zabíjení sám a nepřátelé jsou tentokrát v přesile. A Gojira stejně vítězí. Prostě paráda.
„Mekagojira no gyakushu“ tu jednu éru uzavírá příjemně a poslední pochod gigantického monstra na konci je nádherně ikonický, i když se v podobných provedeních objevil i v předchozích filmech. Gojira jde sám do oceánu a sledujeme ho zezadu. Nostalgicky krásné. Film obsahuje skvělé trikové scény, hlavně finální souboj je nabitý akcí, bouchá to, střílí se, hoří plameny a mlátí se to hlava nehlava. Parádní akční a zábavné béčko.
Hodnocení: 70 %
