Mechanický pomeranč
A Clockwork Orange
Velká Británie, USA, 1971, 136 minut
Režie: Stanley Kubrick
Scénář: Stanley Kubrick podle románu Anthonyho Burgesse
Hrají:
Malcolm McDowell (Alex)
Patrick Magee (Pan Alexander)
Michael Bates (Chief Guard)
Warren Clarke (Dim)
Stanley Kubrick si už před „Mechanickým pomerančem“ udělal jméno kontroverzního režiséra, když natočil „Lolitu“, která byla na svou dobu velmi odvážná. Ale teprve „Mechanický pomeranč“ ukázal, jak silné médium může být film a jak ovlivnitelná je společnost, stejně jako to ukázal film samotný. Stanley Kubrick byl filmařem průkopníkem, což dokázala jeho „2001: Vesmírná odysea“ a stejně tak i „Mechanický pomeranč“, kde ukázal takovou dávku násilí, že nakonec muselo dojít ke stažení filmu z kin, a to na žádost samotného Kubricka, protože v zemi – konkrétně v Británii – obrovskou měrou vzrostla kriminalita, což bylo dáváno za vinu právě filmu. Trochu alibismus možná, ale částečně nejspíš také pravda.
„Mechanický pomeranč“ je velmi násilný film, velmi drsný, takový, který se vám zapíše hluboko do paměti a buď vás zhnusí a nikdy více jej nebudete chtít vidět, anebo si jej oblíbíte. Jedni čistě z fetišistického hlediska, ale ti druzí o něm začnou uvažovat. A tohle je přesně to, co si film zaslouží, a to, jakým směrem byl celý příběh veden. Anthony Burgess napsal předlohu, která není úplně stejná, ale obdobně kontroverzní. Díky Kubrickovi pak vzniklo dílo, na které se nezapomene.
Alex – v podání jedinečného Malcolma McDowella – je mladík, který se skupinou vrstevníků nemá nic lepšího na práci, než posedávat v baru, pít moloko a poté se oddávat bezuzdného násilí, případně i za zpěvu takové krásné písně jako „Singing in the rain“. „Mechanický pomeranč“ tuhle píseň spojil se znásilněním, a to velmi brutálním a velmi uvěřitelně provedeným. Prví polovina filmu je v podstatě ukázkou toho, jak se společnost změnila, jak se stala zvrácenou, ale přesto zde existuje náprava, a to ve formě vězeňského zařízení a nového projektu, který má psychopaty jako Alex změnit na mírumilovné lidi. Jen myšlenka na násilí jim má způsobovat fyzickou bolest.
Geniálně pojatá budoucnost s tím, že je zde ukázáno, jak dekadentně – sochy v podobě obrovských falů a obecně velmi vulgární výzdoba i oblékání – se svět změnil a zapadl do naprosté brutality, která se stupňuje s tím, jak chlapcům prochází každý další čin. Bolest je jejich chlebem, nebojí se jí způsobovat ani přijímat. Ale Alex se v jednu chvíli nechá trochu unést a skončí v rukou policistů. A jeho kumpáni ho v tom nechají. Sám si prochází nápravnou kúrou, která není o nic méně brutální, než to, co Alex sám prováděl lidem. Kubrick zůstává velmi detailní, velmi naturalistický a velmi drsný. Na tenhle film skutečně nezapomenete a jednotlivé scény se vám budou vybavovat, jen si na „Mechanický pomeranč“ vzpomenete anebo uslyšíte „Singing in the rain“.
„Mechanický pomeranč“ není prvoplánový horor, je to sociální sci-fi, které je velmi kritické ke společnosti a které ji zobrazuje odhalenou až na kost. Kubrick se nezastavil před ničím. Ale je nemožné, aby se takhle společnost vyvinula? Je ten obraz natolik odlišný od skutečnosti? Lidé by se měli zamyslet nad tím, kam společnost spěje a co si vůči sobě někdy dovolujeme, kam až zachází násilí, které je zatím často jen soukromé a ani se o něm nedovíme. Ale kdy se stane veřejným? Kdy se stane téměř akceptovaným? Tomuhle bychom se měli vyhnout, přesně takový strach by v nás snímek měl vyvolat. Pro mě osobně je tohle jeden z nejlepších snímků historie, proto dávám téměř nejvyšší hodnocení.
Hodnocení: 95%
