Marko Hautala: Bába Motyka
Kuokkamummo
Vydalo nakladatelství Knižní klub, 2016, 299 Kč
Cituji: „Uhrančivý thriller s hororovou zápletkou od autora označovaného za finského Stephena Kinga.“ Tohle je text, který najdete na přebalu knihy. Je to i oficiální anotace, na jejímž základě je kniha propagováno. A je to v kostce to, co je na propagaci hororu v českých podmínkách špatně. Pokud chceme prodávat horor, tak tam prostě nějak musíme zakomponovat Kinga. Co na tom, že je to neskutečně omezující a zavádějící. Co na tom, že top ničí představu o tom, co to vlastně horor v knižní podobě je.
Marko Hautala není finský King. Marko Hautala je prostě Marko Hautala. Je svůj, což s sebou přináší pozitiva i negativa. Pozitivní je to například v tom, že dokáže skvěle vystavět atmosféru. Ta hororová atmosféra je zde místy skutečně velmi hutná. Pozitivní je to i v tom, že je velmi schopný rozpracovat charaktery a vlastně i zápletku. I když mu někdy skřípe styl, který se zdá trochu zvláštní, ne vždy se dobře čte, jako kdyby depresivním podáním tlačil moc na pilu, román se mi rozhodně špatně nečetl.
V čem je Marko Hautala negativní? Primárně v tom, že potenciál svého příběhu a svých postav nedokáže využít. Rozehrál celkem zajímavou hru, která vás ale už před koncem může přestat bavit. A to je hodně velká škoda. To ani nemluvím o tom, že s posledními dvěma kapitolami už to jde úplně do háje a zajímavý, mysteriózní příběh najednou dostává jiný, divný rozměr, který mi k tomu neseděl. Jako kdyby se autor rozhodl z toho udělat něco mainstreamovějšího.
Přitom „Bába Motyka“ má docela dobrou atmosféru bezútěšnosti. Celou dobu mát s postavami pocit, že se jim děje něco špatného. Sledujete je ve třech různých obdobích, ale jejich osudy končí tak nějak do ztracena. Jsme na jednom sídlišti, kde si děti tajně povídají pohádku o bábě Motyce. Jsou součástí jakéhosi lokálního kultu, který má vlastní pravidla, jejichž porušení se trestá. Trest může být nepříjemný, ale že by se mohlo jednat i o smrt? Pravdu o kultu chce zjistit Maisa, která to použije pro svou disertační práci v oboru religionistika.
Nejstarší linie se ale věnuje Samuelovi a Julii. Je to nejzajímavější linie a končí nejdivněji. Jako kdyby ji autor odfláknul. Tihle dva teenageři nám vlastně ukazují, jak divné to v místě je, jak zvláštní je legenda. Pak sledujeme Samuela staršího – to je dle mého úplně zbytečná linie, i když má dobré obrazy. Jako kdyby měl Marko dobré nápady, ale nedokázal je spojit v pořádně konzistentním ději. Nemluvě o tom, že samotná postava báby Motyky v sobě také mohla mít více.
I když jsem relativně kritický, „Bába Motyka“ není vyloženě špatná kniha. Své chyby ale rozhodně má. Ten potenciál byl větší a konec knihy mi přišel v předpolední kapitole až stupidní. Pořád je to ale lepší, než forma propagace knihy. Není možné propagovat knihu jako něco, co se podobá Kingovi. King je jedinečný a Hautala stejně tak. A King prostě není synonymum pro horor. Nesmí být. Samozřejmě, má hororové knihy, ale to mají i jiní autoři, kteří mají jiný styl, možná i lepší, a možná i jejich knihy samotné jsou lepší. Marko Hautala je svůj, rozhodně ne Kingův.
Hodnocení: 50 %
