Maniac
Velká Británie, 1963, 86 minut
Režie: Michael Carreras
Scénář: Jimmy Sangster
Hrají:
Kerwin Mathews (Jeff Farrell)
Nadia Gray (Eve Beynat)
Donald Houston (Henri)
Liliane Brousse (Annette Beynat)
Těch filmových maniaků je docela dost, i těch, u nichž se to objevuje rovnou v názvu snímku. V roce 2012 nás o tom přesvědčil Elijah Wood. Jenže postava maniaka je mnohem starší a objevuje se téměř po celou filmovou historii. Když zadáte název „Maniac“, tak se vám objeví i film, který byl natočený v roce 1934. Tak daleko zatím nepůjdeme a podíváme se do roku 1963, kdy film s tímto názvem vznikl pod studiem Hammer.
Tentokrát nečekejte žádné klasické herecké hvězdy jako Christpher Lee, Peter Cushing nebo Oliver Reed. „Maniac“ je přece jen snímkem specifickým, který se od většiny tvorby studia Hammer odlišuje. Je to i syrovostí, s kterou je natočený. Na svou dobu jsou zde scény, které musely s tehdejšími diváky celkem zamávat. Pravda, ono to bledne ve stínu toho, co se dělo ve skutečnosti (například vraždy Rodiny Charlese Mansona), přesto jsou scény se svářečkou velmi znepokojivé.
Jsme v Camargue ve Francii, celkem živé oblasti, která je turistickým letoviskem. Lidé si sem jezdí odpočinout. Jenže v poslední době musejí počítat s tím, že se tu dělo něco, co rozvířilo klidné vody. Vrah se svářečkou se pomstil za napadení své dcery. Americký malíř – hlavní postava filmu – se stává nástrojem pro to, aby byl šílený svářeč propuštěn z ústavu, respektive mu Američan má pomoct v útěku.
Útěk zosnuje manželka tohoto maniaka, což samo o sobě je dost znepokojující. Snímek se tak zabývá tématem pomsty, i když jen okrajově. Jde primárně o to, co jsou lidé schopni udělat, jak daleko jsou ochotni zajít a jak moc dokážou milovat. Co je to vlastně láska? Je v tom zahrnuto i obecné ohrožení? Tohle je prezentováno v napínavém hávu nejistoty, kdy se může stát snad téměř všechno.
Závěr je takový maličko překombinovaný, jako kdyby se tvůrci snažili ještě všechno zamotat na poslední chvíli, zbytečně se to natahuje, ale přesto mám pocit, že tohle je skutečně jedna z prvních ukázek slasherů. Není to texasko-masakrální, ale má to vlastní styl, vlastní poetiku, která je místy skutečně šílená. Tohle se mi líbí. Už tehdy se snažili tvůrci zajít trochu dál. Není to až tak daleko, ale někdy se musí postupovat menšími kroky, aby se z toho obecenstvo nezbláznilo.
Hodnocení: 65 %
