Lovci hlav
Hodejegerne
Norsko, Německo, 2011, 100 minut
Režie: Morten Tyldum
Scénář: Lars Gudmestad a Ulf Ryberg podle románu Joa Nesbøa
Hrají:
Aksel Hennie (Roger Brown)
Nikolaj Coster-Waldau (Clas Greve)
Synnøve Macody Lund (Diana Brown)
Eivind Sander (Ove Kjikerud)
Severskou kinematografii v našich kinech příliš často nevídáme, přece jen jsou naše kina nasměrována na Ameriku a její produkci. Není se čemu divit, prostě taková je skutečnost, tak to je. Rozhodně je dobře, že se k nám dostanou i jiné kousky, jako třeba původní trilogie „Milénium“. „Muži, kteří nenávidí ženy“, „Dívka, která si hrála s ohněm“ a Dívka, která kopla do vosího hnízda rozhodně byly filmy, které si promítání v kinech zasloužily, rozhodně to platí i v případě snímku „Lovci hlav“, které byly natočeny podle stejnojmenného románu spisovatele Joa Nesbøa.
Jo Nesbø i Stieg Larsson, to jsou jména, s nimiž se budeme setkávat stále častěji. Především to platí pro prvně jmenovaného, protože Larsson již není mezi námi. Severské thrillery jsou dneska ale vývozní značkou, která je obecně uznávána, a to jak v literatuře, tak i ve filmu. „Lovci hlav“ jsou důkazem, že filmy mají co nabídnout a že příběhy, s kterými se zde setkáme, nám vyrazí dech, ohromí nás a rozhodně nás udrží hodinu a půl pořádně napnuté, a to i když je v hlavní roli člověk, který vám není na první pohled sympatický.
Roger Brown skutečně není příliš příjemný člověk. Skoro by se chtělo říct, že je to takový trochu slizký skrček. Druhý pohled není o nic lepší, protože Roger rozhodně není kladnou postavou. Je to zloděj, který využívá své klienty, aby se od nich dověděl, jestli náhodou doma nevlastní něco, co by se dalo ukrást, konkrétně nějaké obrazy. Má společníka, se kterým jsou domluveni, mají už systém, který funguje. Jenže jednou se prostě stane, že akce úplně nevyjde, jak má.
Roger Brown nám v úvodu vysvětluje, jaký je jeho systém, jak krade a jak jednoduché to vlastně je, když je člověk odhodlaný a dodržuje pravidla. Díky tomu si pak může držet velmi drahý byt a vydržovat krásnou ženu, která by se s ním – alespoň dle jeho mínění – jinak nikdy nedala dohromady. Jeden by tomu i věřil. Kromě toho, že Roger zjistí, že v kradení obrazů mu pšenka už nepokvete, díky událostem, které následují, si Roger uvědomuje, jaké je jeho skutečné místo v životě.
„Lovci hlav“ nejsou oslavou zločinu, tak bych film rozhodně neoznačoval, ani velebením zlodějů, ale jsou ukázkou toho, že jsou menší a větší hajzlové. Ti menší se z toho nakonec i dostanou a vy jim dokonce budete fandit. Film navíc nepostrádá skvělou atmosféru, která vás donutí se dívat až do konce, nemluvě pak o naturalistických prvcích, které mnohým americkým filmům tolik chybí. Zápletka vám asi úplně nevyrazí dech, ale o to tolik nejde, jde o to, že film má atmosféru, kterou by thrillery měly mít. Američané by se měli učit.
Hodnocení: 75%
