Lake Artifact
USA, 2019, 96 minut
Režie: Bruce Wemple
Scénář: Bruce Wemple
Hrají: Sheila Ball, Thomas Brazzle, Adrián Burke
Nemám rád filmy, které vlastně neví, čím chtějí být. A přesně takový je snímek „Lake Artifact“. Na jednu stranu se to snaží být chytrým mysteriózním filmem, kde se projevují i prvky hororu, na stranu druhou je to jen film, kde se objevují zbytečné vtípky a v podstatě celé závěrečné titulky film degradují na podivnou formu zábavy, která za mě prostě nefunguje dobře.
Začéíná to celkem obyčejně, jako už některé hororové filmy začínají... no, snad odedávna. Skupina přátel se vydává na výlet autem. Samozřejmě, že míří někam mimo civilizaci, přece jen, na takové zapomenuté chatě někde v lesích se natáčí mnohem snáz než někde ve městě, kde byste ještě mohli mít problém z toho, že někoho náhodou zaberete a on vás pak bude žalovat.
Aby toho nebylo málo, tak se skupina přátel po cestě seznámí s chlapíkem, stopařem, který se některým ze skupiny nejprve vůbec nezdá, ale nakonec si je získá pivem, které rozdává snad na potkání. Vezmou ho s sebou, nejprve se oťukávají, aby nakonec došlo k tomu, že společnými silami musejí řešit mnohem větší problém, než je vzájemná nesnášenlivost a potenciální xenofobie.
Problém je totiž v tom, že chata, na níž se ocitli – a možná to není jen chata, kdoví – má problémy s časem a prostorem. Dějí se tu divné věci, objevují se fotografie, které by neměly existovat, jednoduše to není něco, co byste někde mimo civilizaci chtěli zažít. A vzhledem k tomu, že paranoia je vždycky nablízku, dá se snadno očekávat, že celou skupinu brzy pohltí. A skutečně tomu tak je.
Americký snímek „Lake Artifact“ je více sci-fi než hororem, protože se mu daří lépe blbnout diváka skoky v čase než atmosférou, která by se dala považovat za spíše uvolněnou a místy až směřující ke komedii, hlavně tedy ze začátku, nějaká ta gradace se nakonec přece jen daří, ale opět je to dáno spíše tím, že se zde používají skoky v čase, které dovedou divákovi pořádně zamotat hlavu.
Hodnocení: 30 %
