La morte cammina con i tacchi alti
Itálie, Španělsko, 1971, 105 minut
Režie: Luciano Ercoli
Scénář: Ernesto Gastaldi, Mahnahén Velasco a Dino Verde
Hrají:
Frank Wolff (Dr. Robert Matthews)
Nieves Navarro (Nicole Rochard)
Simón Andreu (Michel Aumont)
Carlo Gentili (Inspektor Baxter)
A zase jedno italsko-španělské giallo. Já si nemůžu pomoct, ale tohle jsou filmy, které mě prostě baví. Vždycky jsem měl slabost pro detektivky, což trvá, Agathu Christie můžu číst i dnes, kdy už zase tak moc nečtu, ač bych chtěl. Na filmech jako „La morte cammina con i tacchi alti“ se mi líbí nejen detektivní příběh a jejich thrillerové pojetí, ale také vizuální stránka, která je dána dobou, ale i stylem.
„La morte cammina con i tacchi alti“ je snímek, který vyniká i příběhem, protože zde nejde primárně o vraždy krásných žen, ale příběh je mírně komplikovanější a zaměřuje se na to, že došlo k loupeži diamantů, které se stále postrádají. Dcera lupiče, hlavní postava Nicole, kterou ztvárnila krásná Nieves Navarro, o žádných diamantech nic neví, jenže tímhle její noční můra teprve začíná.
„La morte cammina con i tacchi alti“ je tedy snímek, který se zaměřuje především na loupež a na to, že je zde někdo, kdo chce ukradené diamanty. Nicole, performerka v Paříži, která se zaměřuje v podstatě na umělecký striptýz, má několik telefonů, kde se ozývá zkreslený hlas, který chce diamanty. Nejprve si Nicole myslí, že je to legrace, postupně ale začíná mít strach. O to větší, když si myslí, že tím, kdo po ní jde, je její současný milenec. A tak utíká do Anglie, kde chce hledat bezpečí. Jak to tak bývá, pronásledovatel je vytrvalý a začínají umírat lidé.
Hned první scéna filmu „La morte cammina con i tacchi alti“ je výborná. Jednooký muž s páskou přes oko je zabit. Nevíme proč, nevíme, kdo to je, ale postupně se máme pravdu dovědět. Napětí se zde stupňuje už od počátku a v podstatě žádná z postav se nechová tak, aby ze sebe smyla podezření. Jak to tak bývá, scénář se do sebe trochu zamotá, a tak finální odhalení není na první pohled až tak překvapivé, jak by asi chtělo být. Spíš je to takové: „Kdo jiný by to mohl být?“ Jenže pak ještě bum a všechno je jinak. Jak říkám, trochu moc zamotané a křečovité, ale nakonec přece jen zajímavé.
„La morte cammina con i tacchi alti“ překvapí tím, že místy je zde docela vhodně použit humor, a tak je docíleno toho, že má film hned trochu jiné pojetí, trochu jinou dimenzi, protože giallo se někdy bere až moc vážně. Rozhodně se jedná o další zajímavý kus, který byl v 70. letech natočen, ale začínám mít pocit, že giallo je prostě žánr, do kterého, když už se Italové i se španělskou pomocí pustili, stál za to. Nemůžu se dočkat, až zase někdy nějaké uvidím.
Hodnocení: 75 %
