The Most Assassinated Woman in the World
La Femme la plus assassinée du monde
Belgie / Velká Británie / USA, 2018, 102 minut
Režie: Franck Ribière
Scénář: Vérane Frédiani, Franck Ribière
Hrají:
Anna Mouglalis (Paula Maxa)
Niels Schneider (Jean Charpentier)
Jean-Michel Balthazar (Paul Ratineau)
Sissi Duparc (Rose)
Paříž 1932. Zmíněné divadlo se jmenuje Grand Guignol a během jeho her a skečů se na pódiu vraždí, čtvrtí a pojídají těla a krev stříká až do prvních řad hlediště (někteří z diváků se proto ihned po vytažení opony zakrývají prostěradly). Zdejší divadelní představení totiž v sobě kombinují komedii, grotesku, drsné thrillery, předchůdce pozdějších gore hororů (jimž je divadlo vlastně předchůdcem a průkopníkem) a šestákové krváky s bizarními a brutálními výjevy. Hlavními hrdiny představení jsou šílenci, vrazi, bestiální mordýři, mrtvoly, bláznivé ženské, psychicky narušené postavy, kanibalové, psychopatičtí doktoři a, samozřejmě, brutálně a krvavě mučené a vražděné oběti. Jednu z obětí představuje nejznámější, nejuznávanější a nejoslavovanější herecká hvězda zdejšího divadla – Paula Maxa. Divadlo má narváno, představení navštěvují policejní komisaři, smetánka i obyčejní lidé. Diváci během představení omdlévají, zvrací do připravených kýblů ale na závěr všichni svorně tleskají. Těm, co se do divadla nedostanou, jednotlivá vystoupení teatrálně převypráví a odhaluje jeden z dobrovolníků ve skvělém podání Pierra Nisse (jeho výstupy jsou velmi příjemným zpestřením filmu i děje). Divadelní představení Grand Guignol šokují, mají své obdivovatele i odpůrce, zajímá se o ně i senzacechtivý tisk. Otázkou totiž je, zda má divadelní produkce GG něco společného se skutečnými vraždami, k nimž v Paříži dochází. Do divadla tak zavítá i novinář Jean Charpentier, který s hvězdou divadla Paulou naváže vztah a snaží se ji ukázat, že u filmu by měla více možností.
„La Femme la plus assassinée du monde“ vychází ze skutečných reálií – jak Grand Guignol se svými bizarními hrami, tak Paula Maxa opravdu existovali. Divadlo působilo až do 60. let minulého století, i když už se změněným repertoárem. Na skutečných základech však dílo Francka Ribièra staví a fabuluje fiktivní příběh.
Film skvěle zobrazuje realitu a praktiky divadla, zaobírá se funkčními triky a nápaditostí divadelních tvůrců. V tomhle ohledu opravdu přínosná záležitost a ukázka staré dobré ruční práce – působivé a funkční. Dějem nás hází přímo do plného květu Pauliny kariéry. Má své postavení i své obdivovatele, ale také osobní problémy a trápení, projevující se částečně chmurnou náladou a neustálými flashbackovými vidinami a představami o vraždě.
„La Femme la plus assassinée du monde“ ve své strohosti a střízlivosti obsahuje hned několik výborných a působivých scén. Kromě krátkých náhledů do produkce divadla pak výbornou a zajímavou scénu, kdy se Paula Maxa bojí v kině u hororového filmu, zatímco jí její fanynka tajně ustřihává pramínek vlasů. To celé proloženo prostřihy z divadelního představení GG, které zrovna probíhá.
Celý film je nasnímám v kontrastních pastelových barvách a většina obrazů se odvíjí buď v kouři nebo v mlze, což dodává příběhu na přínosné atmosféře a duchu.
Velkým pozitivem filmu je jistě Anna Mouglalis, která dokázala uchopit a pojmout kouzlo, které Paula Maxa nepochybně měla.
Film svým způsobem není přímo hororem, byť v něm lze rozpoznat naznačenou giallo atmosféru a zápletku, přesto je zajímavou ukázkou jistého hororového prvku jisté konkrétní doby. Pojímá nejen o hlavní hrdince, aktérce několika vyloženě hororových divadelních představení, ale i o samotném divadle a jeho produkci. A to hororové bylo.
