La casa dalle finestre che ridono
Itálie, 1976, 110 minut
Režie: Pupi Avati
Scénář: Antonio Avati, Pupi Avati, Gianni Cavina a Maurizio Costanzo
Hrají:
Lino Capolicchio (Stefano)
Francesca Marciano (Francesca)
Gianni Cavina (Coppola)
Giulio Pizzirani (Antonio Mazza)
Po delší době – i když z toho, jak jsou na Horor Webu zveřejňovány jednotlivé články – to není poznat, jsem se dostal k italskému hororu a samozřejmě jsem se nemohl vrátit jinam než do 70. let, kde stále čeká velké množství hororů a giallo filmů, které bych rád představil. Tentokrát jsem se dostal ke snímku „La casa dalle finestre che ridono“, jehož název by se dal přeložit jako „dům se smějícími se okny“. Pod anglickou verzí tohoto titulu – „The House with Laughing Windows“ – je také snímek poměrně známý.
Už jsem si na poetiku italského hororu té doby trochu odvykl a přiznám se, že jsem čekal něco, co bude celkem krvavé, co mě dostane svou tajemnou atmosférou a odhalováním vraha. Co mě prve zklamalo, to je skutečnost, že co do explicitnosti se jedná o snímek velmi konzervativní a je zde minimum scén, které by vás dostaly svou drsnou otevřeností. Krve je zde málo, ale ukazuje se, že ne vždy je to na škodu. Právě atmosféra je to, co z tohohle snímku dělá nadstandardní podívanou.
Ono se může zdát, že se v podstatě nic moc neděje. Snímku nechybí mnoho do dvou hodin stopáže, ale vlastně jde jen o to, že se Stefano dostane na italský venkov, aby zde restauroval fresku svatého Sebastiána – nebo Šebestiána? – která vyloženě potřebuje opravit. Práce probíhá bez problémů, jenže pak se v telefonu ozve nějaký divný hlas. A není to jediná podivnost, k níž dojde. Najednou začínají umírat lidé. Čím víc se Stefano dovídá o autorovi fresky, tím více zjišťuje, že se dostal k něčemu, co mu může zničit život.
Snímek se nesnaží být nějak objevný v tom, jak lidé umírají. Jak jsem říkal „La casa dalle finestre che ridono“ je snímek málo explicitní, což je patrné i na tom, jak dopadne učitelka Francesca, co které se Stefano zamiluje. Neříkám, že by to mělo být explicitnější, ale konstatuji skutečnost, že tohle giallo je krvavé minimálně. I když by se zdálo, že se film odvíjí podle jasných pravidel, celou dobu budete mít pocit, že je v pozadí ještě něco nadpřirozeného, nejasného, co jen dokresluje už tak silnou atmosféru nejistoty.
Pupi Avati natočil film, který má dobrou atmosféru a který vás dokáže udržet celou dobu napjaté. „La casa dalle finestre che ridono“ je film, který má celkem pomalé tempo, má slabou gradaci, ale není to nutně k neprospěchu věci. Ten příběh je dost zajímavý na to, aby si vaši pozornost zasloužil. Navíc se pořád děje něco divného, co vás případně vytrhne. Zvláštní postavy jen přispívají k celkovému dojmu, kdy prostě nevíte, na čem jste. Umírněnější, ale rozhodně ne špatné giallo.
Hodnocení: 70 %
