Kůže, kterou nosím
La piel que habito
Španělsko, 2011, 120 minut
Režie: Pedro Almodóvar
Scénář: Agustín Almodóvar a Pedro Almodóvar podle románu Thierryho Jonqueta
Hrají:
Antonio Banderas (Robert Ledgard)
Elena Anaya (Vera Cruz)
Marisa Paredes (Marilia)
Jan Cornet (Vicente)
Pedro Almodóvar rozhodně není autor, který by se zaměřoval na horory, ač jeho příběhy z života obyčejných lidí jsou poměrně často silně děsivé. Někdy se nám dějí věci, o kterých bychom radši ani nevěděli, natož je pak prožívali. Se snímkem „Kůže, kterou nosím“ ale Pedro zašel přece jen trochu dál a pustil se do příběhu o posedlosti, která má mnoho podob, ani jedna však není nijak dobrá a správná.
Příběh snímku „Kůže, kterou nosím“ vypráví o tom, jak jeden vědec vynalezne náhradu za kůži. Je to obrovský objev, ale hodně rychle si uvědomíte, že o tohle vlastně nejde. Mnohem víc jde o to, jak bude svůj objev testovat, jak se bude chovat k lidem, kteří jsou v jeho blízkosti, možná až moc těsné blízkosti. Kdo je vlastně ta zavřená žena? Proč ji sleduje na tom velkém plátně? Jeho posedlost se projevuje snadno, a to hned v několika rovinách. Tohle rozhodně není laskavý film, stejně jako to není snímek, který by byl snadný pro přijetí.
Pedro Almodóvar se rozhodl, že po 21 letech bude spolupracovat s Antoniem Banderasem, což byl rozhodně tah, který se musí ocenit. Antonio Banderas ukazuje, jak moc je již vyzrálým hercem a jak schopný je. To se projevuje nejen v tom, že zvládá hlavní roli, ale zvládá ji takovým způsobem, že na sebe nestrhává pozornost. Ta je soustředěna spíše na ženu v jeho domácím vězení. Jaký je vlastně její vztah k němu? Pochopíte, nebojte.
Na snímku „Kůže, kterou nosím“ je patrné, že se předloha (vychází z románu „Tarantula“ od Thierryho Jonqueta, který vyšel i česky jako „Tarantule: Uvězněná paměť“) inspirovala ve snímku, respektive románu Les Yeux Sans Visage. Ta základní zápletka je velmi podobná, ale Almodóvarovo pojetí je přece jen silně psychologické a do jisté míry i absurdnější, pro diváka náročnější. V centru je ale to samé – lidská láska, která se mění v posedlost až šílenství, za které se musí pykat.
„Kůže, kterou nosím“ rozhodně není klasickým Almodóvarovým snímkem, na druhou stranu do jeho filmografie zapadá. Je to skvělými hereckými výkony, které jsou místy až trochu surreálné, což je dáno vyzněním samotného příběhu. Tohle je rozhodně něco, co vás nezanechá jen tak v klidu, ale budete o něm přemýšlet. Tenhle film si to rozhodně zaslouží, protože jsou zde scény, které si odnesete s sebou v hlavě a jen tak na ně ani zapomenout nemůžete – viz chlápek v kostýmu tygra.
Hodnocení: 85 %
