Kurutta ippeji
Japonsko, 1926, 70 minut
Režie: Teinosuke Kinugasa
Scénář: Yasunari Kawabata, Teinosuke Kinugasa, Minoru Inuzuka a Bankô Sawada
Hrají:
Masuo Inoue (Sluha)
Ayako Iijima (Jeho dcera)
Yoshie Nakagawa (Jeho žena)
Hiroshi Nemoto (Mladý muž)
Je skoro až s podivem, že někteří tvůrci, třeba i před více jak devadesáti lety, dokázal natočit film, který na vás dovede zapůsobit i v současné době. Přesně to je případě snímku „Kurutta ippeji“, který v roce 1926 natočil Teinosuke Kinugasa. Ano, vzhledem k roku vzniku se skutečně jedná o němý film natočený v Japonsku, ale jeho dojmu uplynulých devadesát tři let nic nevzalo.
Příběh snímku „Kurutta ippeji“ se nejeví nijak zásadní komplikovaný. A skoro by to mohlo vypadat, že to bude něco v duchu starých romantických knih. Muž se rozhodne, že se stane správcem v ústavu pro choromyslné, protože je zde zavřena jeho žena. Taková oddanost je přece silné téma. Akorát je trochu síla, že je žena zavřená v ústavu proto, že se okusila zabít jejich dceru.
Určitým hlavním zvratem příběhu je chvíle, kdy se do ústavu dostává jejich dcera. Tedy nikoli proto, aby se zde léčila, ale jednoduše proto, že chce svým rodičům oznámit velmi radostnou novinu – bude se vdávat. Nabízí se toho ale dost k řešení. Proč je vlastně matka zavřená v blázinci? A o co se snaží otec tím, že zde pracuje? Že by snad chtěl matce nějaký způsobem pomoct? Nebo jen trávit dny s ní?
Když se na děj podíváte, je to skutečně spíše takové vztahové drama, které nemá příliš hezké momenty a nevede k něčemu moc hezkému. Jenže to by to Teinosuke Kinugasa nesměl natočit na svou dobu relativně experimentálním stylem, jenž je ještě ke všemu velmi expresionistický, ještě více než německé filmy raných 20. let 20. století. Tady nejde o expresionismus dokreslující děj, tady jde o expresionismus, který děj vypráví.
Japonský snímek „Kurutta ippeji“ je o dojmech. Je to film, na nějž se budete dívat proto, že samotné sledování ve vás může něco zanechat. Jsou zde obrazy, které jsou i dnes neskutečné, je to jako umělecké dílo, které se prostě neokouká a které je do jisté míry určitým depresivním zachycením doby či konkrétní události. Už od úvodních titulků to do vás Japonci perou a celou dobu to funguje.
Hodnocení: 80 %
