Krakatice
The Beast
USA, 1996, 186 minut
Režie: Jeff Bleckner
Scénář: J. B. White podle románu Petera Benchleyho
Hrají:
William Petersen (Whip Dalton)
Karen Sillas (Kathryn Marcus)
Charles Martin Smith (Schuyler Graves)
Ronald Guttman (Dr. Herbert Talley)
Tohle je další televizní klasika, která se u nás dost opakovala v době, kdy se komerční televize rozjížděly. Klasika konce 90. let. Když se na tenhle film podíváte, uvidíte, že je přece jen už trochu zastaralý a má něco za sebou. Stejně ale dýchá tou správnou atmosférou ne až tak špatného béčka. Navíc je v hlavní roli správňák s tváří Williama Petersena, který je prostě od pohledu fajn chlap, jemuž se dá věřit a jemuž je hlavně možné fandit.
Peter Benchley, který je uveden u scénáře filmu jako autor předlohy, není neznámá firma. Je to autor předlohy k filmu „Čelisti“. Problém je ale v tom, že „Čelisti“ natočil Steven Spielberg, který přece jen své řemeslo ovládá. Jeff Bleckner je hlavně televizním režisérem a natočil toho za svůj život skutečně hodně. Na „Krakatici“ je poznat, že při natáčení se silně inspiroval právě Spielbergovou klasikou, a to zejména ve stylu toho, jak jsou točeny scény s krakaticí.
Vidíme z krakatice málo a objeví se až na konci první části. Film, vzhledem k tomu, že byl natáčen jako televizní, má pomalejší tempo a více se zde zaměřuje na postavy. Tudíž byl rozdělen do dvou částí, kdy každá má zhruba hodinu a půl čistého času. To trochu zabraňuje tomu, aby tempo bylo skutečně dech beroucí, ale postupně, pomalu je odhalována pravda. Přesto první část končí tím, že je krakatice zdánlivě zabita. Samozřejmě, že tomu tak není, protože to by znamenalo, že vyhrají ti zlí chlápci, kteří stáli proti Whipovi Daltonovi. No a to samozřejmě nejde.
Whip Dalton je reinkarnací Martina Brodyho, jen je ještě tvrdší a nepřístupnější. Přesto se jedná o čestného člověka, kterému jde vždy o dobro těch dobrých. Samozřejmě, že proti němu stojí lidé, kteří mu nevěří, kteří s ním jdou do rozepře už jen proto, aby nesdíleli stejný názor. Čestný hrdina jim pak ukáže, kdo měl pravdu a navíc ještě získá ženu svého srdce, která se nejprve vzpouzela, ale nakonec podlehla jeho mužnému kouzlu.
Je to předvídatelný snímek, ale když jsem ho viděl poprvé, někdy na konci 90. let, tak jsem z něj měl docela nepříjemný zážitek. Tahle nostalgie mě nakonec vede i k tomu, že dávám filmu průměrné hodnocení, a to i přesto, že místy je to skutečně vykrádání snímku „Čelisti“. Přesto „Krakatice“ dokáže pobavit. Není to velký film, i když rozsahem ano, ale je zde klasické rozdělení na dobré a zlé. Nenáročná podívána na jeden nebo dva večery.
Hodnocení: 50 %
