Kingu Kongu no gyakushu
USA, Japonsko, 1967, 104 minut
Režie: Ishirô Honda
Scénář: Takeshi Kimura
Hrají:
Rhodes Reason (Carl Nelson)
Mie Hama (Madam Piranha)
Linda Miller (Susan Watson)
Akira Takarada (Jiro Nomura)
Hideyo Amamoto (Dr. Who)
King Kong je postava, kterou je strašná škoda nechat mrtvou, protože je prostě natolik zajímavá, než aby jen ležela ladem. Sice s ní přišlo studio RKO v době své větší slávy, ale snímek „Kingu Kongu no gyakushu“ byl vytvořen v americko-japonské koprodukci a distribuce se mezinárodně ujala společnost Universal. Společnost RKO již v té době pod svou značkou neexistovala.
Japonské produkce se samozřejmě ujalo studio Toho, které na King Konga nenajalo nikoho menšího než svého dvorního kaiju režiséra Ishirô Hondu. A co si budeme povídat, podle toho to také vypadalo. Krása toho původního King Konga tkvěla v tom, že byl animatronický. Snímek „Kingu Kongu no gyakushu“ od toho upustil a místo skvělých loutek tu máme jen lidi převlečené do kostýmů. Někdy mám pocit, že je to ještě horší varianta než digitální verze. Hlavně proto, že ta Jacksonova je prostě skvělá.
Devizou filmu „Kingu Kongu no gyakushu“ je pak především příběh a to, že na souboje není třeba dlouho čekat. Stejně jako na monstra. Hned na začátku se seznamujeme s robotickou verzí King Konga, což je sice pořád monstrum toporné, ale celý nápad s robotem je prostě skvělý. Ve své době samozřejmě. Baví však i dnes. Právě kolem robotické verze a skutečného King Konga se pak točí klasický příběh o tom, jak je člověk hloupý, hamižný a jak je ochoten ničit pro svůj vlastní prospěch.
Jak jsem říkal, skvělé je na filmu to, že nemusíme čekat do konce, než se něco začne dít. King Kong si to hned v první polovině filmu rozdá se dvěma příšerami na ostrově Mondo, aby na konci konečně změřil síly se svou robotickou verzí. A navíc je v tom i krásná žena. Opět hezká blondýnka, i když na straně záporáků musí nadchnout Mie Hama, kterou možná znáte i z bondovek („Žiješ jenom dvakrát“). Film má ale také skvělého záporáka Dr. Who v podání démonického a přece trochu směšného Hideyo Amamoty.
Ishirô Honda se možná stal v kaiju žánru postupně příliš velkým suverénem, opakoval se a na pořádné triky trochu kašlal, ale v případě snímku „Kingu Kongu no gyakushu“ se mu alespoň podařilo vytvořit výborný akční film, kde vám nebudou postavy ukradené a na který se dá dobře dívat. Pořád se něco děje a vaše pozornost zůstane připoutána k filmu, i k tomu divnému King Kongovi, který se prostě nepovedl.
Hodnocení: 70 %
