Šestnáctileté Haru Mitsuze se poslední dobou stávalo něco zvláštního. Někdy zapomíná kdo je, proč uběhlo několik dní napřed. Probouzela se s ranami na těle a velkými jizvami.
Jednou ve škole dokonce napadla spolužáka. Když otevřela sešit, viděla nápis: あなたは誰ですか？(Kdo jsi?) Haru si byla jistá, že tohle nepsala.
Do sešitu odpověděla: あなたは？(A ty?)
Druhý den v sešitě vyla zpráva: „Jmenuji se Yuki Nakamura a jsem z psychologické léčebny v Tokiu. Nejsem z tohoto světa.“ Haru se zděsila. Zjistila, že její tělo a mysl ovládá psychopat. Každé dva dny se jim prohodily smysly a chování.
Jeden den byla Haru v psychologické léčebně a Yuki s rodinou Mitsuha. Haru na sobě měla čím dál víc jizev a v sobě víc a víc strachu. Takhle to trvalo celých devět měsíců, dokud tu nebyla tradiční japonská oslava uvítání jara.
Měly též padat komety a Haru se na ně těšila moc dlouhou dobu. Bohužel ten den v těle Haru byla Yuki. Yuki měla vždy vidění dne, kdy se něco zlého stane. Viděla, jak se kometa rozdělí a celé město shoří v plamenech. Pokusila se to nějak zastavit, ale… Viděla, jak se kometa rozděluje a padá na ni.
O chvíli později se Yuki probudila ve svém pokoji v psychologické léčebně. Netušila, co se stalo. Poslední, na co si vzpomněla, bylo, jak se na ni a celé město řítí kometa.
Týden se nic nevědělo … žádná výměna těl s Haru. Nedokázala se s ní spojit, nedokázala si vzpomenout, co se stalo potom. Yuki se zdála v pořádku, proto ji z léčebny propustili. Ihned běžela do města Okamura, kde Haru žila a kde spadla kometa. Město tam nebylo. Zůstala tam jen velká díra, nic víc. Už nikdy se s Haru nesetkala, nikdy o ní už neslyšela…
Z posledního dechu zakřičela větu: „Kimi no nawa?!“ (Kdo jsi?!)
